študijné zvesti archeologického ústav u slovenskej ak adémie v ied nit r a 62 – 2017 Št u d i j n é z v e s t i archeologického ústavu slovenskej akadémie vied hlavnÝ redaktor GERT RÚDA BŘEZI NOVÁ A ALENA BISTÁKOVÁ redakcia: archeologický ústav slovenskej akadémie vied, akademická 2, 949 21 nitra Št u d i j n é z v e s t i the archaeological institute oF the slovak academY oF sciences general editor GERT RÚDA BŘEZI NOVÁ A N D ALENA BISTÁKOVÁ edition: archeologický ústav slovenskej akadémie vied, akademická 2, sk – 949 21 nitra Št u d i j n é z v e s t i archÄologischen institutes der sloWakischen akademie der WissenschaFten schriFtleiter GERT RÚDA BŘEZI NOVÁ U N D ALENA BISTÁKOVÁ redaktion: archeologický ústav slovenskej akadémie vied, akademická 2, sk – 949 21 nitra študijné zvesti archeologického ústav u slovenskej ak adémie v ied nit r a 62 – 2017 nitra 2017 Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV Nitra 62 – 2017 Recenzovaný časopis / Peer-reviewed journal Hlavný redaktor / Editor-in-chief Gertrúda Březinová a Alena Bistáková Redakčná rada / Editorial board Lucia Benediková, Jozef Bujna, Jana Čižmářová, Eva Fotová, Joachim Henning, Ivan Cheben, Alexandra Krenn-Leeb, Ján Rajtár, Peter C. Ramsl, Jozef Zábojník Výkonný redaktor / Executive editor Miriama Nemergutová Počítačové spracovanie / Computer elaboration Beáta Jančíková Graický návrh a počítačové spracovanie obálky / Graphic layout and computer elaboration of the cover Ivan Kuzma © Archeologický ústav SAV Nitra, 2017 IČO vydavateľa – 00 166 723 Dátum vydania – november 2017 Ročník vydávania – 62. ročník Evidenčné číslo MK SR 3403/09 / Ministry of culture evidence No. 3403/09 Kontaktná adresa (príspevky, ďalšie informácie) / Contact address (Contributions, Further informations) archeologický ústav sav, akademická 2, sk – 949 21 nitra, slovakia Tel: +421 6410051, Fax: +421 37 7335618, e-mail: gertruda.brezinova@savba.sk, alena.bistakova@savba.sk Rozširuje, objednávky a predplatné prijíma / Distributing, booking and subscription receives archeologický ústav sav, akademická 2, sk – 949 21 nitra e-mail: nraukniz@savba.sk Za znenie a obsah príspevkov zodpovedajú autori. / The authors are responsible for their contributions. Žiadna časť tejto publikácie nesmie byť reprodukovaná alebo rozširovaná v žiadnej forme – elektronicky či mechanicky, vrátane fotokópií, nahrávania alebo iným použitím informačného systému vrátane webových stránok, bez predbežného písomného súhlasu vlastníka vydavateľských práv. No part of this publication may be reproduced or transmited in any form – electronic or mechanical, including photocopy, recording, or any information storage and retrieval system, including web pages, without the prior writen permission from the copyright owner. Vychádzajú dvakrát ročne. Príspevky v Študijných zvestiach sú indexované a citované v databáze The Central European Journal of Social Science and Humanities (CEJSH). Published twice a year. Articles in Študijné zvesti are abstracted and indexed in The Central European Journal of Social Science and Humanities (CEJSH). ISSN 0560-2793 Tlač / Printed by v eda, vydavateľstvo SAV, Bratislava Št u di j n é z v e st i a rc h eolo gic k ého ústav u sav 62, 2017 obsah Marián Soják – Maciej Wawrzczak The study of stone materials from the Collection of the Mining Museum in Rožňava ............................................ 7 Analýza kamennej industrie zo zbierok Baníckeho múzea v Rožňave ..................................................................... 35 Pavol Bobek – Kristian Elschek – Katarína Šimunková Sídlisko z doby bronzovej vo Vysokej pri Morave ........................................................................................................ 37 Die bronzezeitliche Siedlung in Vysoká pri Morave .................................................................................................... 59 Jan Jílek – Pavel Horník Výzbroj a výstroj z doby římské ve východním Polabí ................................................................................................ 61 Military equipment and accoutrements from the Roman period in the eastern Elbe river basin ........................ 96 Péter Kovács marcus aurelius’ rain miracle: when and where? ...................................................................................................... 101 „Zázračný dážď“ Marca Aurelia: kedy a kde? ............................................................................................................. 111 Christian Miks zum Wandel der römischen schwertausrüstung im 2. jh. n. chr. und seinem stand zur zeit der markomannenkriege ................................................................................................ 113 K zmenám v rímskej výzbroji mečmi v 2. storočí a jej stavu v dobe markomanských vojen .............................. 135 radosław prochowicz anfänge der besiedlung der Wielbark-kultur an der unteren orzyc ...................................................................... 137 Počiatky osídlenia wielbarskej kultúry v oblasti dolného toku rieky Orzyc ......................................................... 147 Marek olędzki – Lubomira tyszler Models of military equipment of the Przeworsk culture warriors in the Bzura River basin .............................. 149 Modely vojenského výstroja bojovníkov przeworskej kultúry v povodí rieky Bzura .......................................... 167 Marcin Biborski – † piotr kaczanowski Die Frage des Einlusses der Markomannenkriege auf die Bewafnung und Ausrüstung der Bevölkerung des Barbaricums ................................................................................................................................. 171 Otázka vplyvu markomanských vojen na výzbroj a výstroj obyvateľov barbarika ............................................. 179 Dominik Repka – Peter Sater – Katarína Šimunková Archeologické nálezy z Oponického hradu ................................................................................................................. 181 Archaeological Finds from the Oponice Castle ........................................................................................................... 204 Skratky časopisov a periodík ............................................................................................................................................. 207 Št u di j n é z v e st i a rc h eolo gic k ého ústav u sav 62, 2017, 61 – 100 v ÝZ BroJ a v ÝSt roJ Z doBy ŘíMSk É v e v ÝC HodN íM poL aBí Hroby bojovníků a jejich interpretace (stav k roku 2013) 1 Jan Jílek – pavel Horník Klíčová slova: doba římská, zbraně, bojovníci, pohřební ritus, sociální struktura, kontakty Key words: Roman Period, weapons, warriors, burial rites, social structure, contacts Military equipment and accoutrements from the roman period in the eastern elbe river basin. Warrior burials and their interpretation (as in 2013) the problem of militaria counts among popular topics in research on the roman Period. that is why the authors of this paper decided to make a revision of inds from the territory of East Bohemia (Hradec Králové and Pardubice Regions; Fig. 1). one of the objectives of this study is the analysis and evaluation of available material in a central european context. on the basis of available knowledge we will try to distinguish individual horizons of the occurrence of militaria and interpret them in more detail. the focal point of our interest will mainly be a collection of weapons from the cemetery at Plotiště nad Labem, which comprises the most part of artefacts with well-deined ind contexts (Rybová 1979; 1980). úvod Problematika militárií patří k oblíbeným tématům bádání o době římské, proto také autoři těchto řádků přistoupili k revizi nálezového fondu z prostředí východních Čech (Královehradecký kraj a Pardubický kraj; obr. 1). Jedním z cílů této studie je analýza a vyhodnocení dostupného materiálu ve středoevropském kontextu. Na základě shromážděných poznatků se pokusíme načrtnout jednotlivé horizonty výskytu militárií a ty poté dále interpretovat. Středem zájmu bude zejména kolekce zbraní z pohřebiště v Plotištích n. L., odkud pochází nejvíce kusů artefaktů s kvalitními nálezovými okolnostmi (Rybová 1979; 1980). stav Poz nÁn Í Výzbroji a výstroji nebylo doposud pro český prostor věnováno žádné specializované pojednání. Chybí nám jak soupisy jednotlivých typů, tak jejich vyhodnocení a interpretace. Stručné shrnutí poznatků o militáriích lze nalézt zejména v syntézách českého pravěku (Pleiner/Rybová 1978; Salač 2008), v soupisových dílech (Motyková-Šneidrová 1963; 1965; 1967; Sakař 1970) a také v populárních pracích (Droberjar 2002). Zbraně a výstroj byly také analyzovány při vyhodnocení důležitých pohřebišť (Černý 2011; Droberjar 1999; Kytlicová 1970; Píč 1892; 1905; Rybová 1970; 1980). Z publikací vydaných do roku 1980 pak především vycházely práce zaměřené na jednotlivé typy zbraní/výzbroje (např. Zieling 1989) a souhrnné studie (Bemmann 2007; Weski 1982) uveřejněné v zahraničí. Horizonty mužských hrobů pro mladší část starší doby římské a pro mladší a pozdní dobu římskou vytvořil K. Godłowski (1992a). Římským 1 Článek vznikl za podpory interní vědecko-výzkumného projektu MVČ HK, č. 140003 Germánské osídlení východních Čech a je rozšířenou verzí příspěvku jenž odzněl na IX. protohistorické konferenci v roce 2013 v Bratislavě. 62 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík importovaným militáriím se na území Čech kromě V. Sakaře (1980) a A. Rybové (1972) zabýval především J. Musil (1994). Pro východní Čechy je stav poznání založen na analýze památek z Plotišť n. L. (Rybová 1980), Sendražic (Rybová 1972) a Ohnišťan (Černý 2011). V ÝZ BROJ A V ÝST ROJ Meče Ve druhé polovině 20. stol. s uplatněním specializovaných expertíz registrujeme zvýšený zájem o problematiku provenience římských a germánských mečů, jejich rozšíření a datování. V následujících řádcích zmíníme již publikované příklady z Ohnišťan a Sendražic a doplníme informace o meči z Čáslavek, zmíněném pouze v textové podobě. V současné době existuje několik komplexních morfologických třídění pojednávaných zbraní. V naší práci budeme vycházet ze systémů M. Biborského (1994) a J. Ilkjaera (spolu s M. Biborskim 2006), které se opírají o materiálovou základnu, studovanou autory z autopsie. Na tomto místě je nutno se zmínit o nejnovějším třídění z pera Ch. Mikse (2007), které je zaměřeno jak na meče římskéObr. 1. Východní Čechy – nálezy zbraní a výstroje. 1 – Dřeho původu, tak na příklady barbarské, jež vynice (okr. Chrudim); 2 – Cerekvice nad Loučnou (okr. Svichází z římských předloh. Většina Ch. Miksem tavy); 3 – Čáslavky (okr. Náchod); 4 – Janovice (okr. Hradec vyčleněných typů má poměrně široký časový Králové); 5 – Lovčice (okr. Hradec Králové); 6 – Malinné rozptyl, což místy působí poněkud neorganic(okr. Chrudim); 7 – Mělice (okr. Pardubice); 8 – Nepoky, proto užíváme třídění M. Biborského a J. Illisy (okr. Hradec Králové); 9 – Ohnišťany (okr. Hradec Králové); 10 – Plotiště nad Labem (okr. Hradec Králové); kjaera. 11 – Sendražice (okr. Hradec Králové); 12 – Správčice; Z východočeského prostoru známe tři pří13 – Uhřetická Lhota (okr. Pardubice). Vytvořil P. Burgert klady dvousečných mečů, dva kusy pochází a P. Horník. z hrobových celků a jeden ze svazku zbraní ze Sendražic. Nejprve věnujme pozornost meči z Ohnišťan (obr. 2: 2), který byl součástí hrobu 7 (Černý 2011, 66, 84, obr. 5: 2; Píč 1905, tab. XLIX: 11; Preidel 1930, 234, obr. 266). Čepel meče má skosená raménka a podle fotograií, pořízených M. Černým, není patrné výrazné podélné středové žebro, které bylo vyobrazeno ve středu meče J. L. Píčem (1905) a H. Preidelem (1930, obr. 266). S ohledem na celkový stav zachování zbraně se přikláníme k určení navrhovaném M. Černým (2011, 84), který meč připsal k III. skup. var. 2, podle M. Biborského (1994, 95, 96, obr. 6: 5), jež spadá především do stupně B1. Další zajímavý nález představuje meč ze žárového hrobu v Čáslavkách, okr. Náchod (obr. 2: 1; Motyková-Šneidrová 1967, 12; Zouzal 1912, 102, 103). Meč se nezachoval v původní velikosti, neboť trn rukojeti, měřící 6,7 cm, měřil v původním stavu pravděpodobně více. Na nálezový kontext upozorňuje původní stav zbraně, která byla původně přehnutá, po objevu však v jaroměřském muzeu došlo k jejímu narovnání. O dalších hrobových přílohách však bohužel nic dalšího nevíme. Zbraň byla podrobena expertíze R. Pleinera (1962, 113, tab. XXVIII), díky níž víme, že byla vyrobena z jednoho kusu oceli. Meč můžeme podle formální podoby připsat k typu Lachmirowice-Apa, subtyp 1, pro který navrhují M. Biborski a J. Ilkjaer (2006, 186 – 189, obr. 128) tyto rozměry: délka čepele 58 – 68 cm, šířka čepele 4,2 – 5,7 cm, celková délka mečů typu Lachmirowice-Apa 70 – 80 cm. Toto zařazení podporují i rozměry meče z Čáslavek: délka čepele 70 cm, šířka čepele 4,2 cm, délka částečně zachovaného trnu 7 cm, celková délka 77 cm. K subtypu 1 náleží podle výše zmíněných autorů (Biborski/Ilkjaer 2006, tab. 11) také meč z hrobu 180 (obr. 2: 4; 3: 1 – 3) z Plotišť n. L. (Rybová 1979, obr. 3: 15). V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 63 Obr. 2. Meče a kování pochev. 1 – Čáslavky; 2 – Ohnišťany (hrob 7); 3 – Sendražice; 4 – Plotiště nad Labem (hrob 180); 5 – Plotiště nad Labem (hrob 680); 6 – Sendražice; 7 – Plotiště nad Labem (hrob 620). Kresba 1 – J. Jílek; 2 – 7 – podle Černý 2011; Rybová 1972; 1979; 1980; sestavil P. Horník. 64 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Obr. 3. Meč. 1 – 3 – Plotiště nad Labem (hrob 180). 1 – detail hrotu meče. Foto M. Pacák, sestavil P. Horník. U tohoto meče je v současnosti diskutována provenience. Meč nenese žádné jednoznačné diagnostické znaky pro římský původ (kolek, zobrazení mytologických igur). R. Pleiner (1978, 728, tab. 85) provedl rozbor, který ukázal, že meč byl vyroben ze dvou pásů ze zkroucených prutů, avšak ocel, z níž byla zbraň vyrobena, byla velmi měkká. Toto zjištění vedlo R. Pleinera (1978), K. Motykovou (1978, 718), A. Rybovou (1980, 164) a J. Musila (1994, 11) k domněnce, že se jedná o meč, který musel být vyroben podle římských vzorů v barbariku. K problému rozlišení provenience mečů doby římské podle technologie výroby se vyjádřili M. Biborski a P. Kaczanowski (2003, 113), kteří soudí, že technologie výroby čepelí se složitými damaskovanými vzory (tech. skupina B II. 1. 2.) je nutno spojovat spíše s římským impériem. Hlavní překážku výroby v barbariku vidí v získávání různých druhů surovin a v organizaci jejich distribuce. Ch. Miks (2007, 54, 703, obr. 13) plotišťský kus řadí mezi spathy typu Lauriacum-Hromówka a techniku výroby (tech. skupina B II. 1. 2.) počítá mezi římské výrobní postupy. Pod tlakem těchto závěrů je nutno meč považovat za římský výrobek. 65 V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ Meče typu Lachmirowice-Apa subtyp 1 byly užívány v rozmezí relativně chronologického stupně B2 až fáze C1a (Biborski/Ilkjaer 2006, 193, tab. 11). Popisované zbraně řadíme k příkladům, které se již blíží starším variantám spath (Biborski/Ilkjaer 2006, 185). Masivní rozšíření spath na úkor gladií spadá v římském vojsku na konec 2. stol. a počátek 3. stol. (Connolly 1998, 260). K. Godłowski (1992b, 82, 83) se domníval, že spathy, které na konci 2. stol. a v první polovině 3. stol. používala římská armáda, mohly být v barbarském prostředí užívány jezdci. O této skutečnosti svědčí jejich společný výskyt spolu s ostruhami v hrobech (viz např. hrob 180 z Plotišť n. L). J. Bemmann (2007, 249 – 258, 279, obr. 4; 10) shrnul zvyk ukládání dvojsečných spath do hrobů na území mezi Rýnem a Odrou, včetně Čech. Chronologicky jej lze postihnout od přechodného stupně B2/C1, postupně pak vyznívá ve stupni C2. Nejmladší doklad pochází z lokality Dresden-Dobriz, datované nejdříve do stupně C3. Zmíněný autor (Bemmann 2007, 272) nevylučuje možnost, že se tento zvyk rozšířil na území jižního Braniborska a Posálí z prostředí przeworské kultury. Meč, získaný ze svazků zbraní ze Sendražic (obr. 2: 3; Rybová 1972, 498, obr. 3: 5), náleží podle M. Biborského a J. Ilkjaera (2006, 228) pravděpodobně k typu Vimose-Illerup, subtyp 4. V pojetí Ch. Mikse (2007, 81, 721, tab. 16) se pak jedná o typ Straubing-Nydam, var. Newstead, který spadá do širokého úseku od stupně A do fáze C1b. Čepel sendražické zbraně byla vyrobena svařením čtyř pásů plechu (Pleiner 1962, 114, tab. XXIX), zn., že se jedná o výrobní postup B I (podle Miks 2007, obr. 13). Pro tyto meče je typická rapírovitá čepel. Centrum jejich rozšíření je hledáno v severní Evropě, podle zmíněných autorů představuje sendražický kus jeden z nejižnějších příkladů. Obliba tohoto druhu zbraní spadá do časového úseku vymezeného přechodnou fází B2/C1 a počátkem stupně C2 (Biborski/Ilkjaer 2006, 228, 236). Tabela 1. Přehled mečů z východních Čech. Lokalita Objekt/hrob Typ kulturní vrstva nepublikováno – Čáslavky rozrušený Lachmirowice-Apa, subtyp 1 2: 1 Ohnišťany 7 Biborski III skup. Var. 2 2: 2 180 Lamirowice-Apa, subtyp 1 2: 4; 3: 1–3 depot/svazky/rozrušený Vimose-Illerup, subtyp 4 2: 3 Cerekvice n. Loučnou Plotiště n. Labem Sendražice Obrázek kování pochev mečů na uchycení řemene Z prostoru východních Čech máme zastoupena kování především z pohřebiště v Plotištích n. L. a svazku zbraní ze Sendražic. Kování z hrobu 680 v Plotištích n. L. (obr. 2: 5) řadí A. Rybová (1979, obr. 20: 16; 1980, 164) k zv. východní variantě podle třídění K. Raddaze a datuje jej do stupně C1. Ch. Miks (2007, 308, 860) popisovaný kus zahrnuje k exemplářům typu IIID podle třídění C. von Carnapa Bornheima (1991, 44 – 46) a jejich rozptyl hledá od fáze B2b do stupně C1. Důležitá zjištění přinesl P. Kaczanowski (1992b, 39, obr. 9: 1), který plotišťský příklad připisuje ke svému typu I, jenž řadí do úseku od stupně C1 do stupně D. Takto široké datování navrhuje autor na základě exemplářů z prostoru przeworské kultury. Zásadní jsou úvahy o provenienci tohoto typu kování. P. Kaczanowski (1992b, 39) uvádí nedostatek analogií z území impéria a poukazuje na výzdobu některých zástupců typu I. U nich se setkáme s motivem metopovitých polí typických pro barbarskou kovovou industrii (spony, křesací soupravy, nože), viz např. kování z hrobu 417 z Opatówa (Kaczanowski 1992b, 39; Madyda-Legutko/Rodzińska-Nowak/Zagórska-Telega 2011, 110, tab. CXLII: 6). Kromě kusů barbarské provenience jmenujme také kusy, u nichž lze uvažovat o provinciálním původu. Ve východočeském prostoru registrujeme tento typ artefaktů ze dvou lokalit, z pohřebiště v Plotištích n. L. (hrob 6202; obr. 2: 7; Rybová 1979, obr. 12: 22; 20: 16; 1980, 147, 164) a z rozrušených hrobů/depotu/ svazku zbraní v Sendražicích (obr. 2: 6; Hundt 1959 – 1960, 56, obr. 1: 1; Rybová 1972, 499, obr. 1: 4). Pro exemplář z plotišťského hrobu 620 najdeme vhodné srovnání3 v materiálu z římských provincií (Hundt 1959 – 1960, 56, obr. 1: 7, 10; Oldenstein 1976, tab. 15: 69, 73). J. Oldenstein (1976, 104 – 109) počítal 2 V tomto případě je římsko-provinciální původ poněkud diskutabilní, přesné rozřešení mohou podat pouze metalograické rozbory. Jistotu římské provenience máme pouze u tauzovaných kusů (Kaczanowski 1992a, 176). 3 Včetně tauzovaných kusů. 66 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Obr. 4. Součásti řemení (1 – 9) a kopí (10 – 12). 1, 2 – Plotiště nad Labem (hrob 192); 3 – Plotiště nad Labem (hrob 620); 4 – Dřenice; 5 – Plotiště nad Labem (hrob 1170); 6 – Uhřetická Lhota; 7 – Plotiště nad Labem (hrob 764); 8 – Plotiště nad Labem (hrob 772); 9 – Ohnišťany (rozrušený hrob); 10 – Ohnišťany (hrob 9); 11 – Ohnišťany (hrob 7); 12 – Ohnišťany (rozrušený hrob). Kresba 1 – 3, 5, 7 – 12 – podle Černý 2011; Píč 1905; Rybová 1979; kresba 4, 6 – R. Brzicová. s největším rozšířením železných kování na konci 2. stol. a v průběhu 1. poloviny 3. stol. P. Kaczanowski (1992b, 40) přiřazuje exemplář z hrobu 620 k svému typu IV, který je rozšířen v časovém rámci od stupně B2 po stupeň C1. Sendražický kus se stal středem zájmu odborného bádání již na konci 50. let, nedlouho po svém objevu. H. J. Hundt (1959 – 1960, 60, 62 a dále) věnoval pozornost jeho tausované rostlinné výzdobě a srovnáním s dalšími evropskými příklady. Dalšího rozboru v kontextu ostatních nálezů ze Sendražic se kování dostalo od A. Rybové (1972, 506, 507), která je řadí do fáze C1a. C. von Carnap Bornheim (1991, 30, 32, 33, 98) připsal popisované kování ke svému typu IIIB2, jenž lze datovat v rozmezí od poloviny 2. stol. až po polovinu 3. stol., resp. od fáze B2b po fázi C1b. J. Tejral (1994, 54, pozn. 81) považuje kování v rámci sendražického souboru za součást skupiny chronologicky starších předmětů, patřících ještě do 2. poloviny 2. stol. Rovněž Ch. Miks (2007, 296, 297) hledá optimum výskytu těchto forem ve 2. polovině 2. stol. P. Kaczanowski (1992a, 176) klade kování do fáze C1b (v pojetí K. Godłowského), avšak pouze za předpokladu, že bylo součástí jednoho celku spolu se dvěma štítovými puklicemi. 67 V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ kování balteu Jediný východočeský kus zdobený emailovým dekorem4 je znám z hrobu 772 v Plotištích n. L. (obr. 4: 8; Rybová 1979, 371, obr. 37: 2; 1980, 147, obr. 14). A. Rybová (1980, 168 – 170) ve svém zpracování shrnula starší literaturu, vyjmenovala rámcové analogie z Čech5 i cizozemí a kování datovala do úseku od konce 2. stol. do poloviny 3. stol. Domnívala se však, že k jeho uložení do hrobu došlo až kolem roku 260, tedy na konci II. fáze pohřbívání na nekropoli. M. Biborski (1997, 248, 249, obr. 4: d, e) ve své studii, věnované kováním balteu, upozornil na jejich rozšíření především ve stupni C1. Nejnověji se jejich problematice věnovala M. Przybyła (2010, 94, 96, pozn. 4, obr. 2), která poukázala na časný výskyt (v rozmezí fází C1a – C1b) těchto kování v prostředí labsko-germánského okruhu. V severních a východních oblastech barbarika je však nutno počítat i s rozšířením těchto artefaktů v přechodu fáze C1b/C2 a stupni C2 (Kaczanowski 1992a, 179, 180). Tabela 2. Přehled kování pochev mečů a balteu z východních Čech. Lokalita Plotiště n. Labem Plotiště n. Labem Sendražice Plotiště n. Labem Objekt/hrob Kování Typ Obrázek 620 závěsné kování pochvy meče Kaczanowski IV 2: 7 680 závěsné kování pochvy meče Carnap von Bornheim IIID 2: 5 svazky zbraní/depot/rozrušený závěsné kování pochvy meče Carnap von Bornheim IIIB 2 2: 6 772 kování balteu – 4: 8 kopí/oštěpy Listy kopí patří ve východních Čechách k nejčastějším nálezům zbraní z doby římské. Většina příkladů pochází z hrobového prostředí (obr. 7). Tato skupina artefaktů nepodléhá až na výjimky přílišnému typo-morfologickému vývoji, s čímž souvisí pouze rámcová chronologická citlivost. Pro naše zpracování vycházíme z třídění P. Kaczanowskeho (1995), které je sice určeno pro prostředí przeworské kultury, nicméně s ohledem na interegionálnost většiny typu je aplikovatelné i pro polabské oblasti. V následujícím textu je shrnuto v tabelárním přehledu (tabela 3) zastoupení listů kopí ve sledovaném regionu. Bližší pozornost zaměříme na zajímavější kusy. Ze starší doby římské je nutno zmínit nálezy z pohřbů 7, 9 (obr. 4: 10, 11) a z rozrušených hrobů (obr. 4: 12) z Ohnišťan (Černý 2011, 84, obr. 5: 1; 6: 1; Píč 1905, tab. XLIX: 17). Všechny kusy lze připsat k typu Kaczanowski IV, spadají do stupně B1 a počátku stupně B2 (Kaczanowski 1995, 16, tab. VI: 3, 4), tedy do 1. a počátku 2. stol. V rozmezí stupňů B2 a C1 máme doložen výskyt listů kopí typu Kaczanowski XV (Kaczanowski 1995, 23, tab. XII: 3, 4). Tyto příklady se hlásí z pohřebiště v Plotištích n. L. (Rybová 1979, obr. 1: 7; 4: 9; 12: 12) z rozrušeného hrobu v Mělicích (obr. 5: 4; Rybová 2006, 239, obr. 1) a ze souboru (svazků zbraní/depotu) ze Sendražic (obr. 5: 5; Rybová 1972, obr. 2: 1). Zajímavé je zastoupení listu kopí typu Kaczanowski XXII (Kaczanowski 1995, 26, tab. XV:1, 2) v kontextech, které spojujeme s horizontem markomanských válek a úsekem těsně přiléhajícím. Máme zde na mysli hrob z Nepolis (obr. 6: 3; Jílek 2009; Koudelka 1904 – 1905) a soubor ze Sendražic (Rybová 1972, obr. 1: 2). P. Kaczanowski (1995, 26) připouští jejich řídký výskyt již ve stupni C1, avšak optimum hledá až v pozdní době římské. Zdá se tedy, že východočeské případy jeho úvahy o počátcích používání tohoto typu zbraní potvrzují. Nejvíce pozornosti poutá jistě nález železného hrotu kopí ze Správčic-„Dubiny“ (obr. 5: 3; 13: 8; Beninger 1936, 46; Domečka 1930, 7; Duška 1898, 21; Jílek 2009; Pleiner/Rybová 1978, obr. 218: 1; Rybová 2006, 240, obr. 2), jehož list je zdoben rytými liniemi složenými z drobných puncovaných půlobloučků. Jedná se o modiikovaný, resp. přechodný typ var. 2 podle B. Kontneho (2008, 155 – 157, 167, 168). Bohužel se jedná o předmět bez bližších nálezových okolností, který snad pochází z rozrušeného žárového hrobu, o kterém nemáme bližších údajů. Hrot náleží dle svého tvaru, průřezu listu, jakožto i rozměrů 4 Emailovou výzdobu, segmentovanou pomocí koncentrických kružnic, nesou také faléry/destičky kování (?) z porýnských kastelů (Schleiermacher 2000, 171, 190, tab. 9: 1) a Carnunta (Farka/Kreitner 1983, 282, obr. 753). 5 Kompletní výčet podal naposledy J. Musil (1994). 68 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Obr. 5. Hroty kopí. 1, 2 – Malinné; 3 – Správčice; 4 – Mělice; 5 – 8 – Sendražice. Kresba 1, 2 – podle Jílek/Musil 2014; 3 – 8 – podle Pleiner/Rybová 1978; Rybová 1972; 2006. 69 V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ k typu XVI6 podle P. Kaczanowského (1995, 23, 24, tab. XIII: 1, 2). Tento typ se začíná příležitostně objevovat jako součást hrobových celků przeworské kultury již ve stupni B2, nejhojněji je zastoupen ve fázi C1a a vyznívá v C1b a C2 (Kaczanowski 1995, tab. XX). O dataci předmětu vypovídá také výzdobná technika, která se ojediněle projevuje v bogaczewské kultuře již ve stupni B2, typická je však pro stupeň C1 (Kontny 2007, 118, pozn. 11, obr. 1: e). K. Godłowski (1992b, 82, obr. 2: 10; 1994a, obr. 1; 5) řadil takto zdobené hroty do své 5. skupiny zbraní przeworské kultury. Hrot kopí je datován podle blízkých kusů nalezených v žárových hrobech 41, 151 na hornoslezském pohřebišti v Chorułe (Szydłowski 1964, 48, 116, obr. 39; 124) v žárovém hrobě 21/1936 v Tarnówě a v žárovém hrobě z Rogówa Opolskiego do fází C1a, b (Godłowski 1977, 65, tab. LXVII: 11, 18, 20; Godłowski/Szadkowska 1972, 28, 123, 124, tab. XVI: 3; Kontny 2004, 148, obr. 5: 6; Kurz 1928, 67 – 72, obr. 1 – 4). Podobný exemplář známe také z rozrušeného hrobu 19 z pohřebiště na lokalitě Opatów (Madyda-Legutko/ Rodzińska-Nowak/Zagórska-Telega 2011, 33, tab. VII: 14), který je autorkami zpracování řazen na rozhraní starší a mladší doby římské. Další příklad takto zdobeného hrotu pochází z prostoru severních Čech z Černěvsi (Píč 1905, 299, tab. LVII: 7, 9 – 11), kde byl nalezen spolu s polokulovitým umbem, které má přímé analogie v sendražických kusech (Rybová 1972, 507, 508). Žárový hrob z Černěvsi je datován do horizontu markomanských válek nebo období následující těsně po nich, což se nijak nerozchází s datací hrotu kopí ze Správčic. Tabela 3. Zastoupení typů listů kopí ve východních Čechách. Lokalita Objekt/hrob Zbraň Průměr tuleje (cm) Šířka listu (cm) Délka (cm) Typ – Obr. Janovice 3 kopí – – – Malinné rozrušený kopí – 3,7 32,5 Kaczanowski VII 5: 1; 8: 1, 2 – Malinné rozrušený kopí – 3,9 27,1 Kaczanowski XIII 5: 2; 8: 3, 4 Mělice rozrušený kopí 2 3,1 32,4 Kaczanowski XV 5: 4 Nepolisy – kopí 2,2 2,2 13,7 Kaczanowski XXII 6: 3 Ohnišťany 7 kopí 2 4,3 11, 6 Kaczanowski IV 4: 11 Ohnišťany 9 kopí 2 3,3 17,2 Kaczanowski IV 4: 10 Ohnišťany 4: 12 rozrušený kopí – – 18,1 Kaczanowski IV Plotiště n. Labem rozruš. kopí 1,9 3,7 30,4 Kaczanowski XV Plotiště n. Labem rozruš. kopí 1,9 3,5 22,4 – 6: 2; 7: 4 Plotiště n. Labem 180 kopí 2,1 4 14,3 Kaczanowski XVII 6: 4; 7: 1 Plotiště n. Labem 181 kopí – 9,1 27,2 – Plotiště n. Labem 1212 kopí 3,7 5,6 25,5 Kaczanowski XV 6: 8 6: 1; 7: 2 6: 6; 7: 5 Plotiště n. Labem 1312 kopí 1,7 3,1 26 Kaczanowski XX 6: 5 Plotiště n. Labem 1300 kopí 1,9 3,3 25 Kaczanowski XV 6: 7; 7: 3 Sendražice svazky/depot/rozrušený kopí 1,5 3,9 29,2 Kaczanowski XIV 5: 6 Sendražice svazky/depot/rozrušený kopí 1,5 3,6 33,2 Kaczanowski XV 5: 5 Sendražice svazky/depot/rozrušený kopí 1,3 2,6 23,8 Kaczanowski XIV 5: 7 Sendražice svazky/depot/rozrušený kopí 1,5 2,7 16,6 Kaczanowski XXII 5: 8 rozrušený kopí 2,2 4 23 Kaczanowski XVI 5: 3; 13: 8 Správčice Pravděpodobně z rozrušených hrobů jsou známa zdobená kopí z Malinného (obr. 5: 1, 2; 8: 1 – 4; Jílek/ Musil 2014; tam i další literatura), která se hlásí k typům Kaczanowski VII/odm. 2 a XIII (Kaczanowski 1995, 18, 22, tab. VIII: 3; XI: 3, 4) a spadají do úseku od 2. stol. až po počátek 3. stol., resp. od fáze B2a po B2/C1 podle J. Tejrala (1986; 1999a). Pro obě kopí najdeme paralely v prostředí przeworské kultury. Zmiňme např. exempláře z hrobů 17 a 58 na pohřebišti na lokalitě Ciebłowice Duże (Dzięgielewska/Kulczyńska 2008, 59, tab. XIII: 3; XLVI: 10). Oba pohřby náleží fázi B2b (110 – 150/160), resp. fázi B2a v systému J. Tejrala (1986). Vhodné příklady pro srovnání poskytlo také pohřebiště z lokality Chmielów Piaskowy. Uveďme exempláře ze žárových hrobů 18NS, 20 a 28, které jsou datované do stupně B2 (Godłowski/Wichman 1998, 23, 24, 29, 30, 62, tab. XXIII: 26; XXVII: 9; XLII: 6). 6 V nejnovější literatuře se objevuje i zařazení v rozmezí typů I a II podle P. Kaczanowského (Kontny 2008, 150). Toto určení však nemůžeme přijmout pro absenci výrazného středového žebírka, které je pro tyto typy signiikantní. Rovněž připsání správčického hrotu k zdobení var. 1, zn. kobercové puncování bez bližšího členění (Kontny 2008, obr. 3) není správné. B. Kontny (2008, obr. 6) totiž pracoval pouze s náčrtkem z kartotéky M. Jahna. Výzdoba kopí ze Správčic tak podle našeho soudu odpovídá dekoru var. 2, resp. jeho přechodné formě (k tomu Kontny 2008, 155 – 157, 161, 162). 70 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Obr. 6. Hroty kopí. 1 – Plotiště nad Labem (hrob 181); 2 – Plotiště nad Labem (rozrušený hrob); 3 – Nepolisy; 4 – Plotiště nad Labem (hrob 180); 5 – Plotiště nad Laben (hrob 1312); 6 – Plotiště nad Labem (hrob 1212); 7 – Plotiště nad nad Labem (hrob 1300); 8 – Plotiště nad Labem (rozrušený hrob). Kresba podle Jílek 2009; Rybová 1979. V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 71 Obr. 7. Hroty kopí. 1 – Plotiště nad Labem (hrob 180); 2 – Plotiště nad Labem (hrob 181); 3 – Plotiště nad Labem (hrob 1300); 4 – Plotiště nad Labem (rozrušený hrob); 5 – Plotiště nad Labem (hrob 1212). Foto M. Pacák, sestavil P. Horník. Obr. 8. Hroty kopí zdobené vybíjením. Malinné, okr. Chrudim. Fotodokumentace detailů výzdoby. 1, 2 – hrot kopí, inv. č. 11699; 3, 4 – hrot kopí, inv. č. 11700 (4 – 10 x zvětšeno). Foto podle Jílek/Musil 2014. 72 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Obr. 9. Hroty šípů a sekery. 1, 2 – Lovčice; 3, 4 – Plotiště nad Labem (hrob 639); 5, 6 – Plotiště nad Labem (hrob 390a); 7 – Plotiště nad Labem (hrob 1400/III); 8 – Plotiště nad Labem (hrob 1212); 9 – Plotiště nad Labem (hrob 186). Kresba 1, 2 – M. Pleska; 3 – 9 – podle Rybová 1979. 73 V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ Sekery Ze sledovaného prostoru pochází pouze dva příklady, a to ze známé nekropole v Plotištích n. L. (hr. 186, 1212; obr. 9: 8, 9; Rybová 1979, obr. 4: 8; 12: 7; 1980, 147, 153). V případě seker je nutno uvažovat o jejich širší funkci, mohly sloužit jako zbraně i jako nástroje. Problémem funkce těchto artefaktů se zabýval T. Weski (1982, 35), jenž soudil, že lehké sekery s krátkým ostřím sloužily spíše k boji než jako nářadí. Naše exempláře můžeme připsat k obloukovitým sekerám (Kieferling 1994, 347, 350, obr. 11: 7), případně k typu a1 podle W. Adlera (1993, 103, 104, obr. 27), který zhodnotil dolnolabský materiál. Obloukovité sekery známe zejména z konce starší doby římské, jak nás o tom mohou přesvědčit např. nálezy z Blížkovic (Červinka 1937; Droberjar/Peška 1994, 282, 299, obr. 4: 1; Tejral 1971, 53, obr. 13: 7), Peček (svazek zbraní a železných předmětů; Fridrich 1964, 891, obr. 267: 8), Vrutice a Libochovic (hr. VII; Zápotocký 1969, 188, 198, obr. 7: 7; 15: 1). Jejich hlavní doba obliby pak spadá do mladší doby římské, podle některých autorů do stupně C1 (Braun/Košnar 1981, 237, 238). Z hlediska kombinace zbraní v hrobových celcích je zajímavý výskyt seker spolu s listy kopí. E. Schulze (1990, tab. 2) registruje 17 takovýchto případů z prostředí polabského germánského okruhu z mladší doby římské až časné doby stěhování národů. Takto vybavené pohřby známe kromě hrobu 1212 z Plotišť, také např. z Peček (Motyková-Šneidrová 1961, 35, 38, 39, obr. 25) a Pňova (hrob 707; Rybová 1970, 28, 29, tab. XXVIII: 4, 5). Naposledy se k výpovědi seker a hrotů šípů v hrobech vyjádřil J. Schuster (2001, 70 – 72, 89, 90, obr. 5), když poukázal na zavádějící spojování těchto souprav s migrací Burgundů. Poslední soupis seker a hrotů šípů v hrobových kontextech připravil J. Bemmann (2007, 248, 249, 278, obr. 1b) pro českou oblast je však neúplný. Hroty šípů Většina studovaného materiálu pochází z pohřebiště v Plotištích n. L. (hroby 390a, 639, 1400/III; obr. 9: 3 – 7; 10: 3 – 7a, b; Rybová 1979, obr. 35: 3, 4; 41: 10, 11; 88: 12). Ojedinělé jsou v regionu bronzové šipky z kostrového hrobu z Lovčic, okr. Hradec Králové (obr. 9: 1, 2; 10: 1, 2; Jílek/Kopřivová/Horník, v tisku). ne zcela jasné je zařazení jednoho z kusů z hrobu 390a, který by pro své rozměry (13,5 cm) mohl náležet i hrotům kopí/oštěpů. J. Zeman (1961, 263) upozornil na problém přesného rozlišení některých případů, které měří kolem 12 – 14 cm. U těchto nálezů nemáme jistoty, zda se jedná ještě o šipky nebo již hroty oštěpů či kopí. Nejednotnost přístupu bádání v hodnocení rozměrů šipek dobře vystihuje názor M. Ørsnese (1988, 72), který zpracoval materiál z obětiště zbraní v Ejsbøl I z mladší doby římské a počátku stěhování národů. V jeho práci jsou za šipky považovány hroty, jež měří 6 až 16 cm. T. Weski (1982, 38) a E. Droberjar s J. Peškou (2002, 111) považují za určující míru délky 10 cm. J. Bemmann (2007, 247) označuje za důležitý průměr tuleje. Ten by u hrotů šípů neměl překračovat 1 cm. Hroty, které již měří více centimetrů, náleží podle výše zmíněných autorů k oštěpům. V případě analýzy tvaru sledovaných památek lze vysledovat v rámci zájmového území jednotnost. Všechny shromážděné kusy včetně diskutabilních mají tvar, který se blíží vavřínovému nebo vrbovému listu. Některé exempláře z hrobů 390a a 639, jakož i bronzové kusy z Lovčic, nemají tulejku zcela dovřenou. Tato skutečnost může souviset s menší precizností výrobku, nebo také ukazuje na způsob upevnění bez pomoci nýtku. Tabela 4. Zastoupení typů šipek ve východních Čechách. Hrob Zbraň Šířka tuleje (cm) Šířka listu (cm) Délka (cm) Typ Obrázek Plotiště n. Labem 390a šipka/kopí/oštěp? 0,9 2,5 13,5 Raddatz A1 9: 5 Lokalita 7 Plotiště n. Labem 390a šipka 0,9 2,3 11,5 Raddatz A1 9: 6 Plotiště n. Labem 639 šipka 1,2 1,7 11,5 Raddatz A1 9: 3 Plotiště n. Labem 639 šipka 1,2 1,7 8 Raddatz A1 9: 4 Plotiště n. Labem 1400/III šipka 1,7 2,8 11 Raddatz A1 9: 7 Lovčice kostr. šipka 0,8 1,6 7,9 Raddatz A1 9: 1 Lovčice kostr. šipka 0,8 1,6 7,6 Raddatz A1 9: 2 A. Rybová (1970, 96) interpretovala hrot jako šipku (délka 15,4 cm). K diskusi o exaktním rozpoznání šipek v archeologickém materiálu viz níže subkapitola o šipkách. 74 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Obr. 10. Hroty šípů. 1, 2 – Lovčice; 3, 4 – Plotiště nad Labem (hrob 639); 5, 6 – Plotiště nad Labem (hrob 390a); 7a, 7b – Plotiště nad Labem (hrob 1400/III). Foto M. Pacák, sestavil P. Horník. V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 75 Hodnocené památky jsme setřídili podle morfologického systému K. Raddaze (1963). Všechny příklady patří k typu Raddaz A1 (Raddaz 1963, 49), pro který jsou typické znaky tulejka a plochý list. H. Paulsen (1998, 400) předpokládá, že šipky typu A1 mohly být užity jak k boji, tak k lovu. Jeho závěry potvrzuje provedený experiment, v jehož průběhu byly různé typy železných šipek střeleny na dřevěný štít. Popisovaný typ šipek patřil do skupiny s nejvyšší průrazností (Riesch 1999, 571, 573, graf) a je tedy pravděpodobné, že našel využití v boji. Podle výpovědi archeologických pramenů můžeme říci, že obliba typu Raddaz A1 má své počátky již na samém předělu starší a mladší doby římské. O tom svědčí zastoupení šipek např. v královském hrobě z Mušova (Droberjar/Peška 2002, 112, 522). Do 2. poloviny 2. stol. až počátku 3. stol. snad můžeme zařadit i sídlištní nálezy ze Skalice nad Svitavou (obj. 107; Droberjar 1997, obr. 131: 1) a Křince (Motyková-Šneidrová 1967, 26, obr. 11: 15). Optimum výskytu pak spadá do mladší a pozdní doby římské, kdy se tyto artefakty vyskytují v hrobových nálezech, a to zpravidla po dvou až čtyřech kusech (Elantkowska 1961, 92 – 94; Jahn 1916, 87; Raddaz 1963, 50; Tejral 1975, 33, 34; Zeman 1961, 265). Plotišťské kusy z hrobů pravděpodobných mladíků 390a (obr. 9: 5, 6) a 639, (obr. 9: 3, 4) můžeme podle keramiky a dalších hrobových příloh8 zařadit na konec fáze C1b a do stupně C2. Rovněž H. Schach-Dörges (1970, 93) počítá s jejich výskytem v Meklenbursku od fáze C1b. Oba výše zmíněné hroby náleží do II. fáze pohřbívání na nekropoli (Rybová 1980, 168, 213). K zajímavým nálezům jistě patří železná šipka z kostrového hrobu 1400/III (obr. 9: 7; 10: 7a, b; Rybová 1979, 473, 475, obr. 88: 12; 1980, 188, 189), jejíž tulejka je zdobena svazkem rytých rýh, které ukazují na zdobení inkrustací – tauzováním. Přesnou analogii se nám nepodařilo vysledovat, nicméně zdobení tulejek rytými/tauzovanými liniemi poznáme dobře u kopí a oštěpů (Kaczanowski 1988, obr. 5; 1995, tab. XVII: 2, 6). Zvláštní pozornost si zasluhuje pár bronzových šipek vyrobených z tenkého plechu z kostrového hrobu z Lovčic (obr. 9: 1, 2; 10: 1, 2; Jílek/Kopřivová/Horník, v tisku; zde k problematice podrobněji), který lze podle výskytu spony s knolíkem na lučíku zařadit do stupně C3. Bronzové šipky se objevují v mladší a pozdní době římské v kostrových hrobech, jak dokládají např. exempláře z hrobů, z nichž většina je bohatých, na lokalitách Beroun-Závodí (Tejral 1999b, 239 – 241, obr. 14: 3, 4), Velké Žernoseky (Blažek 1995, 150, obr. 20: 1; Kern 1929, 154, obr. 4), Stráže (hrob II; Ondrouch 1957, 166, 167, tab. 46: 3), Berching-Pollanten (hrob 4; Fischer 1984, 129, obr. 82: 1 – 3), Haina v Durynsku (Schmidt/Bemmann 2008, 155 – 157, tab. 213: 13, 17), Häven v Meklenbursku (Schach-Dörges 1997, obr. 76) a nejnověji také z lokality Poprad-Matejovce (Lau/Pieta 2014, 361). Z prostředí wielbarské kultury je třeba zmínit dva kusy z kostrového hrobu v mohyle I na lokalitě Kitki. Pohřeb je datován do stupně C2 (Godłowski 1970, 39; Okulicz-Kozaryn 1965a, 155, 159; 1965b, 118, tab. LX: 1, 2). Další příklad pochází z pohřebiště (hrob 18) na lokalitě Brulino Koski (Okulicz-Kozaryn 1965a, 155; Wielowiejski 1981, tab. XXIV: 29). Bronzové šipky známe i z hrobů žárových, viz např. lokality Litoměřice (hrob z roku 1913; Kern 1929, 149, 150, 152, 153, obr. 3; Svoboda 1965, 75, 251, obr. 21), Buzow (hrob 243; Behm-Blancke 2004, 44, tab. 60: 1 – 5; Schmidt 1963, 86, obr. 8), Schönebeck (hrob 3 a 4), Biederiz-Heyrothsberge (Laser 1963, 326, 343, 344, obr. 2: e, g, h; 11: a, b), Lüneburg-Oedeme (hrob 134 a 169; Mohnike 2008, 78, 220, obr. 24, hrob 169: 2) a Pläniz (hrob 5; Hegewisch 2007, 85, tab. 1, 5: 1, 2). Na začátku doby stěhování národů v 5. stol. je tento zvyk ještě patrný v jihozápadním Německu (Schach-Dörges 1997, 91, obr. 78; 79; Werner 1955, 40). H. J. Dölle (1977, 291, 293) soudí, že v kostrových hrobech se objevují kusy vyrobené pečlivě, zatímco pro hroby žárové jsou typické tvarově nevzhledné příklady z „papírově“ tenkého bronzového plechu. Lovčické exempláře, podobně jako šipky z hrobu 4 v Berching-Pollanten (Fischer 1984, 129), sice tvarově nijak nevybočují, nicméně způsob jejich vyhotovení je dosti neumělý a po stránce technologické se tak hlásí spíše do druhé skupiny. K významu a využití bronzových a stříbrných šipek byla vyslovena celá řada hypotéz. Jejich funkce je na rozdíl od železných případů hledána v oblasti sportovní, lovecké (Werner 1955, 40) a symbolické. Stříbrné exempláře jsou typické pro knížecí prostředí (Becker 2010, 102). Současné bádání se kloní na základě technologických parametrů bronzových šipek, které jsou často vyrobeny z velmi tenkého bronzového plechu, spíše k čistě symbolickému významu, bez praktického užití, a to ani v případě sportovních soutěží a lovu (Becker 2010, 102; Hegewisch 2007, 85, 86; Mohnike 2008, 78; Okulicz-Kozaryn 1965a, 155; Quast 2002, 280, 281; Schmidt 1963, 88, pozn. 13b; Schulze 1990, 24, 25). Pro symbolický význam šipek svědčí i jejich nízký počet v hrobových výbavách, neboť podle nálezů ze severských bažin víme, že plný toulec obsahoval 20 šípů (Bemmann 2007, 263). 8 Hrob 390a obsahoval železnou přezku skupiny AD/typu 30 podle třídění R. Madydy-Legutko (1986). 76 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Bronzové, ale i železné šipky se na několika lokalitách v oblasti středního Německa vyskytly v žárových hrobech dětí (mladíků; Mohnike 2008, 79). Z námi hodnocené oblasti to dobře dokumentují kusy z Plotišť nad Labem. Podobné zjištění výskytu železných šipek v dětském hrobě uvádí i I. Pleinerová (1995, 37, 78, 91, obr. 63: 7) z Opočna (hr. 394). Rovněž J. Okulicz-Kozaryn (1965a, 169) označil kostrový hrob pod mohylou I v Kitkach jako pohřeb mladého muže. Rozšíření bronzových šipek spadá do oblastí osídlených polabským germánským okruhem (Mathes 1931, 73; Tejral 1999b, 239, 241; Werner 1955, 40), včetně jihozápadoněmeckého (alamanského) regionu (Mohnike 2008, 78). Zastoupeny jsou i ve wielbarské kultuře (Okulicz-Kozaryn 1965a, 155). kování štítů Jednotlivým kovovým komponentům štítu je ze strany archeologického bádání věnována pozornost více než sto let. Za tu dobu vznikla řada deskripčních a klasiikačních systémů, z nichž největší životaschopnost prokázalo třídění německého badatele M. Jahna (1916). Jeho práce je do dnes aktuální a byla po několikráte doplněna či rozvíjena (např. Elantkowska 1961, 97 – 130; Liana 1970, 451, 452). Nejrozsáhlejší a nejucelenější soupis a třídění kování štítu poskytl další německý badatel N. Zieling (1989). Přestože přespříliš detailní třídění u některých typů kování znesnadňuje jednoznačnou klasiikaci, je jeho systém v naší práci použit, a to v těch případech, kdy není možné použít třídění M. Jahna. Skupina artefaktů štítových puklic s zv. tyčinkovitým trnem prošla dlouhým vývojem a čítá bohaté spektrum tvarů (Adler 1993, 39, obr. 3: Be1 – Be6; Jahn 1916, tab. III: 4a; III: 7a; Zieling 1989, 1011 – 1019, tab. 1 – 7). Při jejich klasiikaci hraje důležitou roli délka a tvar trnu, v neposlední řadě šířka okraje a výška límce. S ohledem na délku a tvar trnu naši pozornost musí zaujmout drobná puklice s krátkým, pouze 3 cm dlouhým souměrným trnem, zakončeným málo výrazným prstencem (obr. 11: 1) z hrobu 189 z nekropole v Plotištích nad Labem (Horník 2015; zde podrobnější rozbor; Rybová 1979, 363, obr. 12: 8, 9; 1980, 153). Puklici je možné díky revizi určit jako typ Zieling B1b, byť ji sám N. Zieling přiřadil na základě nepříliš povedené kresby v publikaci pohřebiště (Rybová 1979, obr. 12: 8) k typu A1a (Zieling 1989, 685). Geograická distribuce typu B1b se na základě nevelkého počtu nálezů spojuje s oblastí dnešního Hesenska a Slezska (Zieling 1989, 42). Puklice byla do hrobu vložena bez dalších milodarů, čímž je znemožněno přesnější datování. A. Rybová ji obecně řadí do nejstarší první fáze pohřebi- Obr. 11. Kování štítů. 1 – Plotiště nad Labem (hrob 189); 2, 3 – Nepolisy; 4 – „Bíla Hora-Hlinsko“. Kresba 1 – 3 – M. Pleska; 4 – podle Horník/Jílek 2010. V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 77 ště, která odpovídá horizontu markomanských válek až počátku mladší doby římské (Rybová 1980, 153, 162, 163). Druhá puklice s rozšířeným trnem představuje typického zástupce puklic typu Jahn 7a. Předmět mimo jiné společně s držadlem typu Zieling S1 tvořil výbavu žárového hrobu z Nepolis (obr. 11: 2, 3; Koudelka 1904 – 1905, 137 – 140; Jílek 2009, 257, obr. 7). Nástup popisovaného tvaru puklic v barbarské Evropě pozorujeme v průběhu 2. stol., naopak ústup v průběhu první poloviny 3. stol. (Jahn 1916, 175). Nálezy z Libře (Píč 1897, 515, 516, tab. LXXII: 5), Lužce nad Vltavou (Kytlicová 1970, 293, 296, 348, 350, obr. 7: 1; 11: 4), Dobřichova-Pičhory (Droberjar 1999, 106, 262, tab. 78: 3) a bohužel dnes nerevidovatelný exemplář z Přerova nad Labem (Píč 1905, 303; Preidel 1930, 228; Šnajdr 1906, 142 – 144), dokumentují nejen oblibu tohoto typu puklic v Čechách, ale také o něco pozdější používání těchto artefaktů u nás. Optimum výskytu je na našem území možné stanovit do období markomanských válek a následující fáze C1a (Horník 2011, 46, tab. 5; 2015). Samotný hrob z Nepolis je datován právě do tohoto časového úseku (Jílek 2009, 257). Oblibu a rozšíření puklic popisovaného tvaru dokládají četné nálezy z prostředí polabských Germánů a przeworské kultury (Jahn 1916, 195; Zieling 1989, 49, 64). Běžně se s nimi setkáváme ovšem i ve Skandinávií, kde jsou řazeny do zv. skupiny zbraní typu Guteberg (Bemmann 1994, 183). Jejich výskyt je doložen i ve středním Podunají, kde jsou zastoupeny exempláři z Blížkovic (Červinka 1937, 113, obr. 5; Droberjar/Peška 1994, 282, obr. 4: 2), Pasohlávek (nepublikováno) a Dunajskej Stredy (Varsik/Prohászka 2009, 193, obr. 5: 7). Součást výbavy bojovníka z Nepolis tvořila i pozdní varianta držadla s vějířovitě rozšířenými úchytnými destičkami (obr. 11: 3) typu Zieling S1. Obdobná držadla z území Čech prozatím postrádáme, naopak z Moravy je znám jeden exemplář z chaty č. 4 v Mušově „Na Pískách“ (Tejral 2008, 76, obr. 4: 3). Nejstarší kusy těchto držadel se objevují od stupně B2, nejmladší exemplář pochází z norské lokality Ås Vestre a je datován do stupně C2 (Zieling 1989, 211, 957). Druhá skupina štítových puklic, která se ve východních Čechách objevuje, jsou exempláře s polokulovitou klenbou, kam patří obě kování štítů ze svazku zbraní/depotu/rozrušených hrobů ze Sendražic (Rybová 1972, 499, obr. 1: 6, 7; 2: 3, 7) a také poněkud problematická a v nedávné době publikovaná puklice ze sbírek Městského muzea a galerie v Hlinsku (Horník/Jílek 2010). Obě štítové puklice ze Sendražic jsou silně poničené korozí a jejich klenba prakticky chybí. Vrchol první puklice byl zdoben cylindrickou bází zakončenou drobným kulovitým knolíkem (obr. 12: 1). Tento charakteristický znak nám dovoluje kování přiřadit k puklicím typu Zieling S2 (Zieling 1989, tab. 18: S2). Nálezy na lokalitách Chorula (Szydłowski 1964, 17, obr. 3), Kwiatkow (Kostrzewski 1923, 329, obr. 743), Łegonice (Jagmin 1873, obr. 1), Łodź (Ząbkiewicz-Koszańska 1951 – 1952, 299, obr. 20), dokazují oblibu těchto tvarů v prostředí przeworské kultury. N. Zieling (1989, 151) je dokonce považuje za domácí tvar v okruhu obývaném nositeli przeworské kultury a nálezy z jiných oblastí považuje za napodobení či importy. Další exemplář je znám z obětiště Vimose na ostrově Fyn (Engelhardt 1869, 34, tab. 5; 11). Analogie můžeme hledat i v prostoru západobaltské kultury (Godłowski 1992b, 74, 83, obr. 3: 8; 1994a, 171; Nowakowski 1996, 19, tab. 12: 5, 8; Zieling 1989, 151) a v Přičernomoří (Kazanski 1994, 437, obr. 2: 3, 4). Podle popisu J. L. Píče (1905) a H. Preidela (1930) není tento typu kování štítů na našem území až tak vzácný. Z Čech totiž pochází nejméně dalších šest exemplářů. J. L. Píč (1905, 132, tab. LXII: 7) uvádí puklici z Černěvsi na Litoměřicku jako nejbližší analogii k čtyřem puklicím s knolíkem, které měly být nalezeny na nekropoli Dobřichov-Třebická. Tři puklice měly být podle popisu zhotoveny ze železa a jedna z bronzu (Píč 1905, 143). Hrob bojovníka za Černěvsi je na základě kopí, jehož povrch je zdoben vybíjením, možné přiřadit do okruhu przeworské kultury (Godłowski 1992b, 72, 74, obr. 3; Jílek 2009, 257; Rybová 1972, 507, 508). Nálezy ze Sendražic nevykazují příliš geograicky a kulturně citlivé komponenty, jenž by mohly upomínat na przeworský ráz souboru. Další bronzový exemplář pochází z Litoměřicka, konkr. z hrobu v Ctiněvsi (Píč 1905, 299; Preidel 1930, 241). Všechny uvedené lokality jsou vázány na tok řeky Labe. Tato výrazná česká vodoteč tak tvoří prakticky nejjižnější hranice výskytu polokulovitých puklic typu S2. Labe rovněž představuje nejjižnější hranici výskytu druhého typu puklic, který tvoří součást svazků ze Sendražic. Puklici, jejíž vrchol nesl ozdobný dvojkonický knolík, resp. špici (obr. 12: 3), můžeme přiřadit k Zielingovu typu S4 (Zieling 1989, tab. 18: S4). Nálezy z norských hrobových celků ve Snortheimu či z hrobu v Øsre Smedby (Ilkjær 2001, 294) a švédských hrobů v Bjärs (Almgren/Nerman 1923, 126, tab. 43; 44; obr. 625) v Lilla Vi nebo v Grebo Kyrka (Ilkjær 2001, 295) dokládají jejich oblibu ve Skandinávii. J. Ilkjær poukázal na fakt, že z dánských hrobových celků není znám jediný typ popisovaného typu puklice, dostupné nálezy pocházejí pouze z bažinných obětišť (Ilkjær 2001, 306).9 Dnes je běžně akceptován názor, že právě nálezy z dánských obětišť se na Jutský poloostrov dostaly s útočníky skandinávského původu. 9 Z území dnešního Dánska jsou exempláře typu Zieling S4 známé z bažinných obětišť Vimose a Illerup Ådal. 78 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Obr. 12. Kování štítů. 1 – 5 – Sendražice. Kresba M. Pleska. N. Zieling (1989, 151) ve své studii o štítech popisovaný typ puklic spojuje pouze s inkriminovanou oblastí, kde je puklice typu S4 řazena do skupiny zbraní Vennolum (Bemmann 1994, 183, obr. 4). Puklice ze Sendražic by tedy ve světle moderního bádání měla být považována ze import ze severní Evropy. Součástí dnes promíseného souboru ze Sendražic jsou i dvě kování držadel štítů. První držadlo je opatřeno rukojetí doutníkovitého tvaru zakončené trapézovitými úchytnými destičkami (obr. 12: 2). Držadlo můžeme na základě těchto znaků přiřadit k typu Jahn 9 (Jahn 1916, 192, obr. 220). Tento tvar byl ve výstroji germánských bojovníků uplatňován od konce druhého a počátku třetího stol. (Jahn 1916, 192, 193) v širokém prostoru Germánie, nejčastěji však v prostředí przeworské kultury a u polabských Germánů (Zieling 1989, 219). Výzkumy bažinných obětišť dokládají jejich oblibu i v severní Evropě (Ilkjær 2001, obr. 19). V našem prostředí o jeho oblibě svědčí exempláře zajištěné v Dobřichově-Třebické (Píč 1892, 566, 569, 570, tab. XLIII: 4; XLIII: 5), dále pak další středočeské nálezy z Libře (Píč 1897, 516, tab. LXXII: 11), Přerova nad Labem (Preidel 1930, 242; Šnajdr 1906, 143, 144) a ze severozápadních Čech z Libochovic na Litoměřicku (Zápotocký 1969, 188, tab. 7: 2) a Kostelce nad Labem na Mělnicku (Preidel 1930, 242). 79 V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ Druhé držadlo (obr. 12: 4) náležící k souboru, představuje technologické prolnutí starších výrobních tradic v podobě úchytných oček, ze kterých vycházejí destičky veslovitého tvaru, poukazující na vývojově mladší a pokročilejší kování držadel štítu sklonku 2. stol. a následujícího období (Rybová 1972, 514, 515). V nedávné době proto bylo držadlo označeno jako přechodný typ. K držadlu patří ozdobné nýty. Ty jsou složeny z ozdobné duté polokulovité části, která je v horní části perforovaná. Otvorem je provlečen nýt s dvojkónickým knolíkem (obr. 12: 5). Podobným způsobem byla upevněna i některé ozdobná kování a nýty štítu z dánského obětiště Illerup Ådal (Ilkjær 2001, 314, příklad WUI2, 329 – 331), analogické typy nýtu zde ovšem nenajdeme. Prakticky stejný nýt známe z fragmentu držadla z Dobřichova-Třebické (Píč 1905, tab. LXXXVI: 21). Nápadná podobnost mezi puklicí typu S4 a ozdobnými nýty držadla vedla A. Rybovou (1972, 515) k závěru, že předměty mohly patřit k sobě. Poslední štítová puklice je uložena ve sbírkách Městského muzea a galerie v Hlinsku. Nálezové okolnosti a lokalita této puklice jsou nejisté. Puklice s polokulovitou klenbou (obr. 11: 4) náleží k typu Jahn 8, jako místo jejího původu je uváděna Bílá Hora (Frolík 1989, 19, obr. 9). Ve východních Čechách však nenalézáme lokalitu ani pomístní název tohoto jména. Není vyloučeno, že do sbírek muzea mohly být přijímány nálezy bezprostředně nesouvisející s oblastí Hlinecka, ale rovněž z jiných regionů. Nemůžeme také vyloučit, že puklice se do sbírek muzea dostala po ničivém požáru, který Hlinsko zachvátil v noci z 2. na 3. října roku 1874. Požár se nevyhnul ani vznikajícímu muzeu a puklice může být dokladem solidarity muzejníků z jiných oblastí Čech, kteří se snažili pomoci s obnovou sbírkového fondu (Horník/Jílek 2010, 597). Prostorová distribuce těchto tvarů je značná. Jejich výskyt je doložen v Polabí a na území západně od něj až k Rýnu (Zieling 1989, 142, 143). Časté jsou jejich nálezy i ve Skandinávii (Bemmann 1994, 183, obr. 4; Ilkjær 1994, 243, obr. 7: HAP A; 2001, 294, obr. 287). Jejich obliba je patrná v prostředí przeworské kultury (Godłowski 1992b, 74, 83, obr. 3: 7; 1994a, 171) a v Pobaltí (Godłowski 1974), ojediněle se vyskytují i v pontické oblast (Kazanski 1994, 437, obr. 2: 1). Do výstroje bojovníků doby římské se tyto puklice dostávají během starší fáze stupně C1 a jejich používání vrcholí během fáze C1b (Ilkjær 1990, 318, 330, obr. 199; Zieling 1989, 143 – 146), v Pobaltí je tento typ používán ještě během stupně C2 (Godłowski 1974, 69, tab. VI: 26; 1994a, 170, 171, obr. 1: 43; 2: 8). V otázce provenience jsou železné puklice typu Jahn 8 běžně chápány jako nápodoba římských bronzových předloh (Godłowski 1977, 70; Jahn 1916, 47, 176; Kokowski 1994, 373). Tendenci napodobovat římská militaria pozorujeme již od poloviny 2. stol. (Schulze 1994, 365). Tabela 5. Přehled štítových puklic ve východních Čechách. Lokalita Plotiště n. Labem Nepolisy Objekt/hrob Průměr (cm) Výška (cm) Typ Obrázek 189 – 8,5 Zieling B1b 11: 1 hrob 15 13,7 Jahn 7a 11: 2 Sendražice rozruš hroby/depot/svazky zbraní 14,2 – Zieling S2 12: 1 Sendražice rozruš hroby/depot/svazky zbraní 16 – Zieling S4 12: 3 ? 14,6 6,7 Jahn 8 11: 4 Hlinsko-Bílá Hora Tabela 6. Přehled kování držadel štítu ve východních Čechách. Lokalita Nepolisy Objekt/hrob Délka (cm) Počet nýtu Typ Obrázek hrob 19 2x1 Zieling S1 11: 3 Sedražice rozruš hroby/depot/svazky zbraní – 2x1 Jahn 9 12: 2 Sedražice rozruš hroby/depot/svazky zbraní 21,2 2x2 přechodný 12: 4 kostěné součásti řemení a bronzová kování Z pohřebiště v Plotištích n. L. (hroby 192, 620; obr. 4: 1 – 3; 13: 1 – 3) známe tři exempláře kostěných součástí řemení (Rybová 1979, 362, 369, obr. 12: 3, 4, 19; 1980, 147, 153, 165), které mají podobně jako jejich bronzové paralely hřibovitou hlavičku a spodní ploténku. J. Oldenstein (1976, 168, tab. 46: 473 – 482) doložil celou řadu těchto artefaktů z materiálu hornogermánsko-raetských kastelů na lokalitách Niederbieber a Holzhausen. Další exemplář pochází např. z kastelu v Einingu (Gschwind 2004, 175, tab. 60: C730). V masovém zastoupení je známe především ve 3. stol., kdy je rovněž doložen rozkvět kosťařské 80 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Obr. 13. Kostěné součásti řemení a bronzová kování, hrot kopí. 1, 2 – kostěné součásti řemení, Plotiště nad Labem (hrob 192); 3 – kostěná součást řemení, Plotiště nad Labem (hrob 620); 4 – Dřenice; 5 – Uhřetická Lhota; 6 – Plotiště nad Labem (hrob 772); 7 – Plotiště nad Labem (hrob 764); 8 – Správčice. Foto M. Pacák a L. Vojtěchovský, sestavil P. Horník. výroby v římském vojenském prostředí. Této dataci nijak neprotiřečí časové zařazení obou plotišťských hrobů, které patří do I. fáze pohřbívání na pohřebišti. Do 3. stol. je řazen analogický kus z pohřebiště v Zethlingen (hrob 1346) v Sasku-Anhaltsku (CRFB, D6, 86, tab. 107: 3, VII-10-25/1.24). Další dva příklady ze žárového hrobu 174 na lokalitě Westerwanna v Dolním Sasku mají poněkud širší časové určení, a to do 2. až 3. stol. (CRFB, D4, 138, tab. 119: 6, XXI-02-27/1.35). Ze studované oblasti pochází několik kování, která lze na základě četných paralel z římského vojenského prostředí spojit s výstrojí římského vojska. Z rozrušených hrobů z Ohnišťan (obr. 4: 9) lze uvést postříbřené/pocínované destičkové kování s balustrádovitě proilovanými konci a perforovanou středovou částí. M. Černý (2011, 78, 80, obr. 2: 8) vysledoval analogické kusy v římském vojenském prostředí, které jsou datovány do 1. stol., případně do první poloviny 2. stol. (Deschler-Erb 1999, 63, tab. 37: 702; Lenz 2006, 25, 171, tab. 42: 411). Kování sloužilo jako ozdoba řemení koňského postroje. Pro kování s hřibovitou hlavicí a spodní ploténkou z hrobu 1170 v Plotištích n. L. (obr. 4: 5; Rybová 1979, 377, obr. 21: 10; 1980, 147, 153, 165) a ze sídliště v Dřenicích, okr. Chrudim10 (obr. 4: 4; 13: 4) existují dobré analogie z Porýní, kde jsou datována především do úseku od 2. poloviny 2. stol. a do poloviny 3. stol. (Oldenstein 1976, 168, 169, tab. 46: 485 – 489). Z hrobu 13 na pohřebišti II v Gerulatě je známé obdobné kování. Hrob je datován do 2. poloviny 2. stol. (Krekovič 1994, 217, obr. 5: 5). Kolekce těchto předmětů z mladší doby římské byla získaná i z bažiny v Thorsbergu (CRFB, D5, 92, tab. 37: 1 – 4, XXIV-12-22/7.76). 10 Kování bylo získáno povrchovou prospekcí V. Dozauera v roce 2010 na parc. č. 133/3, inv. č. AR10206, uloženo ve Východočeském muzeu v Pardubicích. 81 V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ Obdobně jsou datovány nálezy ze sídlišť v Sasku-Anhaltsku (CRFB, D6, 61, tab. 107: 1; VII-09-1/1.2; 205, tab. 107: 2, 7, 13; VIII-11-5/1.42; 1.39; 1:43). Popisovaná kování mohla sloužit jako funkční součást opasku (Bischop/Coulston 1993, 153, obr. 108: 10, 11), balteu (CRFB, D5, 19) a koňského postroje (Gschwind 2004, 175, tab. 60: C722 – C727; Oldenstein 1976, 169; Schleiermacher 2000, 188, tab. 6: 32 – 34). O obdobné funkci můžeme uvažovat i u kování s plochou zdobenou hlavičkou z Úhřetické Lhoty11, okr. Chrudim (obr. 4: 6; 13: 5). Na základě analogického kusu z Carnunta se pokusili D. Krompholz a M. Junkelmann (Junkelmann 1996, 84, 86, obr. 180; 185; 186) o rekonstrukci podoby řemení koňského postroje. Paralely lze vysledovat na základě zdobení koncentrickými kružnicemi na ploché hlavičce, která je téměř stejně rozměrná jako spodní nezdobená destička. Uveďme např. podobné kusy ze Saalburgu, které jsou řazeny do rozmezí 2. poloviny 2. stol. až poloviny 3. stol. (Oldenstein 1976, 170, 172, tab. 47: 500; 48: 532). Další tvarově blízký exemplář spadající do 3. periody (120 – 250/300) osídlení dolního Porýní je znám ze sídliště v Houten (Nicolay 2007, tab. 41: C 134.1). Četná kování jsou známa také ze sídlištních kontextů z Norika (Farka/Kladnik/Kladnik 1988, 235, obr. 438; Rausch 1992, 304, obr. 985; 1994a, 753, obr. 764; 1994b, 757, obr. 791). Druhé plotišťské kování ve tvaru dvou spojených pelt bylo získáno z bohatého hrobu 764, (obr. 4: 7; 13: 7; Rybová 1979, obr. 49: 7; 1980, 147, 171). Tvarově srovnatelné, avšak ne zcela identické příklady uvádí J. Oldenstein (1976, 184, 185, tab. 54: 660) z raetského a hornogermánského pohraničí a jejich dataci klade do druhé poloviny 2. stol. a do první poloviny 3. věku. Přesnou paralelu představuje kování z lokality Abusina (Antal 2017, 44; Gschwind 2004, 161, 162, 331, poz. 654, tab. 47: C414). Pro něž M. Gschwind nalezl další analogické kusy, mezi nimiž vyniká příklad z Rotweil, který pochází z kontextu, jehož výplň lze zařadit nejdříve do 1. poloviny 3. stol. Blízké podobně datované kusy známe také z dolnogermánských vojenských (Lenz 2006, 196, tab. 76: 757) a civilních kontextů (Nicolay 2007, 53, tab. 75: 79.28, 269.25, 48.6, 185.8). Kování je v nálezovém spektru hrobu 764, který spadá do stupně C2, označováno za starožitnost (Rybová 1980, 171), získanou nejspíše po markomanských válkách (Tejral 1994, 53). Kování pravděpodobně sloužilo k ozdobení řemení koňského postroje (Bischop/Coulston 1993, obr. 112: 8; Nicolay 2007, 53). Tabela 7. Přehled kostěných součástí řemení a bronzových kování z východních Čech. Lokalita Dřenice Ohnišťany Objekt/hrob Předmět Materiál Obrázek sidliště/sběr kování opasku/balteu/koňského postroje? bronz 4: 4; 13: 4 rozrušený kování koňského postroje bronz 4: 9 Plotiště n Labem 192 kostěná součást řemení kost 4: 1, 2; 13: 1, 2 Plotiště n Labem 620 kostěná součást řemení kost 4: 3; 13: 3 Plotiště n Labem 764 kování koňského postroje bronz 4: 7; 13: 7 Plotiště n Labem 1170 kování opasku/balteu/koňského postroje? bronz 4: 5 Uhřetická Lhota ? kování koňského postroje bronz 4: 6; 13: 5 KOM BI NACE Z BR A NÍ V E V ÝCHODNÍCH ČECH ÁCH Následujícímu zpracování jsou podřízeny pouze ty soubory, u nichž jsme schopni s jistotou rekonstruovat jejich nálezové okolnosti a spolehlivě určit uzavřené hrobové celky. Proto některé důležité odkryvy zbraní, jako jsou kupříkladu nálezy ze Sendražic, zůstávají v tomto zpracování stranou naší pozornosti. Z celkového počtu 34 nálezů zbraní je do našeho vyhodnocení zahrnutou 15 uzavřených celků. Ve východních Čechách se nejčastěji setkáváme pouze s jedním typem zbraně uloženým do hrobu. Nejpočetnější skupinu, náležící do této kategorie, představují s pěti případy nálezy kopí z Mělic, Ohnišťan (hrob 9), Plotišť n. L. (hroby 181, 1300, 1312). Štítová puklice z hrobu 189 z Plotišť n. L. byla do hrobu uložena vůbec bez dalších milodarů (Horník 2015, tab. 2: 1; Rybová 1979, 363, obr. 12: 8, 9). Akceptujeme-li myšlenku, že sekera mohla sehrát úlohu zbraně, musíme do této kategorie přiřadit i nález z hrobu 186 v Plotištích n. L. Obrátíme-li naši pozornost ke kombinacím zbraní, zjistíme, že nepříliš bohatá nálezová základna čítá celkem čtyři kombinační skupiny. Do první z nich patří varianta meč – kopí doložená pohřby bojovníků 11 Kování získal při povrchové prospekci P. Skála v roce 2012, uloženo ve Východočeském muzeu v Pardubicích. 82 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík v Ohnišťanech (hrob 7) na Novobydžovsku (Černý 2011, 66, tab. 1; obr. 5: 2) a Plotištích n. L. (hrob 180; Rybová 1979, obr. 3: 15, 16). Je zajímavé, že v žádném z uzavřených souborů se meče neobjevují v kombinaci se závěsným kováním pochev mečů. O této kombinaci bychom mohli teoreticky uvažovat pouze v případě svazků zbraní ze Sendražic (Rybová 1972). U souboru ovšem nejsou dochovány nálezové okolnosti a jednotlivé svazky nejsme schopni rekonstruovat. Kombinace kopí – štít ve východočeském regionu dokládá hrob z Nepolis (Jílek 2009, 257, obr. 7: 1, 3, 6). Varianta kopí – sekera je známá z hrobu 1212 z Plotišť n. L. (Rybová 1979, 378, obr. 4: 8, 9). Zajímavá je kombinace dvojice stejných typů zbraní v podobě dvojice šipek z Lovčic (Jílek/Kopřivová/Horník, v tisku) a hrobů 390a a 639 v Plotištích n. L. (Rybová 1979, obr. 35: 3, 4; 41: 10, 11). Tabela 8. Kombinace zbraní ve východních Čechách. Meč/kopí Ohnišťany hrob 7 Plotiště n. Labem hrob 180 Kopí/štít meč Biborski III skupina Var. 2, kopí Kaczanowski IV meč Lachmirowice-Apa, sub typ 1, kopí či oštěp Kaczanowski XVII Nepolisy puklice Jahn 7a, kopí Kaczanowski XXII Šipka/šipka Lovčice Raddatz A1Raddatz A1 Plotiště n. Labem hrob 390a Raddatz A1Raddatz A1 Plotiště n. Labem hrob 639 Raddatz A1Raddatz A1 Sekera/kopí Plotiště n. Labem hrob 1212 kopí Kaczanowski XV, sekera Adler A1 k va n t i tat i v n Í a nalÝz a Z východních Čech je doloženo k roku 2013 nejméně 38 kusů militarií. Podstatnou část tohoto souboru představují hroty kopí zastoupené 20 exempláři. O poznání méně byly do hrobů ukládány další typy zbraní. Hroty šípů jsou zastoupeny sedmi kusy. Meč, tradičně spíše vzácná nálezová kategorie je dokumentován čtyřmi kusy. Stejného počtu dosahují i štítové puklice, ty jsou ovšem doplněny o tři kování držadel štítů. Sekery, jež nemusejí být vždy dávány do souvislosti se zbraněmi, jsou doloženy pouze dvěma exempláři (obr. 14: A). Z hlediska čistě typologického zastoupení jednotlivých druhů zbraní je nejpestřejší typová skladba pozorována v případě hrotů kopí. Z celkového počtu dvaceti kusů je typologicky určitelných 17 hrotů. Podle současného stavu poznání byly na sledovaném území nejrozšířenější hroty typu Kaczanowski XV s celkem pěti kusy. Do druhé skupiny náleží hroty typu Kaczanowski IV zastoupené celkem třemi kusy z Ohnišťan. Hroty typu Kaczanowski XIV a XXII jsou ve východočeském nálezovém fondu k vidění shodně po dvou kusech. Zbývající pestrou typologickou škálu hrotů představují typy Kaczanowski VII, XIII, XVI, XVII a XX, shodně po jednom exempláři (obr. 14: B). Všech sedm hrotů šipek náleží Raddazovu typu A1. V kategorii mečů máme k dispozici dva exempláře typu Lachmirovice-Apa, subtyp 1. Zbývající dva meče náleží k typu Vimose-Illerup, subtyp 4 a k typu Biborski III skup. var. 2. Štítové puklice můžeme obecně rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří puklice s tyčinkovitým bodcem typu Jahn 7a a Zieling B1b. Druhou puklice s polokulovitou klenbou typu Zieling S2 a S4. Všechny uváděné typy jsou zastoupeny pouze jedním exemplářem. Nejinak je tomu i v případě kování držadel štítu, kde relektujeme typy Jahn 9, Zieling S1 a držadlo přechodného typu. HOR I ZON T Y V ÝSK Y T U Z BR A NÍ Z výše uvedeného textu vyplývá časové zařazení jednotlivých hrobů a nálezů. Tato skutečnost nám dovoluje navrhnout časové horizonty se zvýšeným podílem zbraní. Nálezové skupiny byly vyčleněny pouze na základě východočeského materiálu a v budoucnosti je bude možné díky novým zjištěným jistě precizovat. Pro území bývalého Československa vymezil horizonty bojovnických hrobů již K. Godłowski (1992a, 27, obr. 6), který se však soustředil především na střední, mladší a pozdní dobu římskou. Celkem vyčlenil čtyři horizonty, nejstarší začíná ve stupni B2 a nejmladší odpovídá počátkům doby stěhování národů – fázi C3/D1. S ohledem na výskyt starších celků, známých především z Ohnišťan, je nutné V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 83 Obr. 14. Kvantitativní zhodnocení militárií ve východních Čechách. A – Celkový počet militárii ve východních Čechách; B – Zastoupení typologicky klasiikovatelných hrotů kopí a oštěpů; C – Počet nálezů v jednotlivých časových horizontech. Vytvořil P. Horník. 84 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík třídění K. Godłowského revidovat, resp. doplnit i o nejstarší nálezovou skupinu. Lokalita Datování Horizont Kvantitativní zhodnocení zastoupení zbraní Čáslavky B2b–C1a 2 v jednotlivých časových horizontech je znázorněLovčice C3 4 no na obrázku 14: C. Funerální památky a s nimi Malinné B2–B2/C1 2 zpravidla spojený výskyt zbraní v zájmové oblasMělice B2b 2 ti prozatím úplně postrádáme na samém počátku doby římské (stupeň A; srov. Jílek et al. 2015; ManNepolisy B2b, B2/C1 2 gel/Danielisová/Jílek 2013, 123). Ohnišťany, hrob 7 B1 1 První horizont výskytu zbraní ve východOhnišťany, hrob 9 B1 1 ních Čechách odpovídá stupni B1 (10/5 př. K. až Plotiště n. Labem, hrob 180 B2/C1–C1a 2 100 n. l.), kam můžeme datovat nálezy z hrobů 7 Plotiště n. Labem, hrob 181 B2/C1–C1 2 a 9 v Ohništanech (Černý 2011, 66, 84, tab. 1; obr. Plotiště n. Labem, hrob 186 C1 2 5: 2; 6: 1; Píč 1905, tab. XLIX: 11; Preidel 1930, 234, Plotiště n. Labem, hrob 189 B2/C1–C1a 2 obr. 266). Na pohřebišti je doložena kombinace Plotiště n. Labem, hrob 390a C1b–C2 3 meč – kopí (hrob 7) i kopí bez dalších militarií Plotiště n. Labem, hrob 639 C1b–C2 3 (hrob 9). Konkrétnější časové zařazení není zatím Plotiště n. Labem, hrob 1212 B2/C1–C1b 2 možné s ohledem na absenci artefaktů umožňujíPlotiště n. Labem, hrob 1300 B2/C1–C1a 2 cích bližší dataci. Druhý horizont musíme spojit s poněkud Plotiště n. Labem, hrob 1312 B2/C1–C1a 2 širším časovým úsekem, počínající fází B2b Plotiště n. Labem, hrob 1400/III C3–D1 4 (150/160 – 170/180), v pojetí M. Olędzkého (2007, 710) Sendražice B2/C1–C1a 2 a končícím fází C1a (200/210 – 240/250). Dlouhý čaSprávčice B2b, B2/C1–C1a 2 sový interval je způsoben absencí chronologicky citlivých komponent ve většině celků. Horizont je reprezentován nálezy z Mělic, Nepolis, Plotiště n. L. (hroby 180, 181, 186, 189, 1212 1300, 1312) a Sendražic. S jistou mírou opatrnosti s ohledem na nálezové okolnosti sem náleží i zbraně z Čáslavek, Malinného a Správčic. Tento časový úsek odpovídá 2. a 3. horizontu K. Godłowského. Z hlediska kombinací zbraní jsou v tomto časovém úseku zastoupeny všechny výše deinované kombinace vyjma hrotů šípů. Třetí horizont je řazen do úseku od konce fáze C1b (240/250 – 270) do stupně C2 (270 – 330). Z hlediska zastoupení zbraní je zajímavé, že se v hrobových celcích objevují pouze hroty šipek, jak dokazují nálezy Plotišť n. L. (hroby 390a, 639). Na tuto předchozí fázi plynule navazuje čtvrtý horizont, který představuje celky kladené do časového období pozdní doby římské až počátku doby stěhování národů tedy od stupně C3 (330 – 360/370) do stupně D1 (360/370 – 410). Patří sem pohřeb z Lovčic a hrob 1400/III z Plotišť n. L. Pro oba hroby jsou opět typické šipky. Tato časová sekvence se částečně kryje s 4. horizontem K. Godłowského. Tabela 9. Datování vybraných celků a nálezů. ZÁV ĚRY A V ÝH LEDY – K I N T ER PRETACI H ROBŮ SE Z BR A NĚM I Přítomnost zbraní v hrobových výbavách a jejich vysvětlení představuje jedno z hlavních témat bádání nejen o době římské. Abychom se však mohli detailněji věnovat pohřbům se zbraněmi, musíme se nejprve zamyslet nad významem hrobových příloh jako takových. Co nám vlastně říkají o tehdejší realitě? Zásadní vhled to této oblasti bádání přinesl H. Steuer (1979, 599, 601). Podle něho je obraz, který poskytují hrobové přílohy, úprava hrobu, atd. zprostředkovaný, resp. nevypovídá o společnosti jako takové, ale primárně o pohřebním ritu, v němž se promítají představy tehdejších společností o sobě samých. Získáváme tak vlastně nepřímý odlesk tehdejší society, než věrný obraz uspořádání společnosti. Na tuto skutečnost poukazuje selektivní výběr hrobových příloh, který svědčí více o pohřebních rituálech a zvyklostech, a tedy o religiositě (Lagerlöf 1991, 131, obr. 2; Ravn 2003, 56, 132). Religiosita a formy rituálů jsou sice součástí živé kultury, avšak nakolik se tyto rituální představy kryjí s tehdejší skutečností, nelze objektivně rozlišit, a to především z důvodu nedostatku relevantních pramenů. Tomuto omezení se v bádání o barbarských společnostech doby římské nemůžeme vyhnout. Poněkud lepší pramennou základnu poskytuje až pozdní fáze doby stěhování národů a počátek raného středověku. Z tohoto úseku známe kromě archeologických nálezů jak písemné prameny, které pocházejí od barbarů samotných, tak prameny ikonograické (Steuer 1992, 208, 210, 211, obr. 1). Ty nám poskytují více opor pro interpretace než kusá pramenná základna doby římské. V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 85 Jsme si vědomi těchto metodických těžkostí, nicméně se nemůžeme moci při další práci vyhnout interpretaci tohoto typu nálezů. Klíčová je zejména otázka, jakou úlohu měly zbraně v hrobech. Souvisí jejich výskyt nebo absence s tehdejším společenským vývojem a dějinnými událostmi? k významu zbraní a výstroje v hrobech S interpretací této skupiny pohřbů se pojí nemalé nesnáze. Především se hroby se zbraněmi vyskytují na východočeských pohřebištích v menšině ke hrobům beze zbraní. Jejich výskyt je často omezen pouze na jednotlivé úseky doby římské a také na jednotlivé kulturní okruhy, regiony (Steuer 1992, 225). Je tedy velmi obtížné až metodicky problematické aplikovat na tyto pohřby úvahy o společenské (právní) stratiikaci barbarské společnosti. Na základě úvah H. Steuera (1994, 17 – 19) se jeví jako nejisté vytvářet na základě funerálních památek ostře vymezené společenské vrstvy, o nichž máme často jen kusé informace z písemných pramenů. Značné úskalí představuje také nedostatek použitelných písemných zpráv k jednotlivým etapám doby římské. Tyto komplikace jsou často řešeny aplikací pozdějších literárních textů, nebo písemností vztahující se ke geograicky vzdálenějším oblastem. Takovéto konstrukty pak přirozeně musí mít povahu spíše volných interpretačních rámců (Weski 1982, 185, 186). V případě hrobů se zbraněmi v prostoru polabského germánského okruhu, ve kterých bychom tak rádi viděli „svobodné“ bojovníky, narážíme na jejich nízký počet, což omezuje naše interpretační možnosti (Steuer 1992, 238, 257; 2009, 317). To ovšem odporuje představě P. Heathera (2002, 83 – 85, 96, 98; 2009, 65 – 72), jenž na příkladech pozdně římského vývoje Gótů a Alamanů ukazuje na význam společenské vrstvy „svobodných“, kteří představovali nezanedbatelnou politicky a vojensky aktivní skupinu. Zdá se tedy, že tuto významnou část barbarského obyvatelstva nemůžeme přímočaře ztotožnit s ne příliš početnými pohřby bojovníků. Zbraně v hrobech tak pravděpodobně mohly sloužit k symbolickému podtržení bojovnického aspektu u zlomku mužské populace doby římské (Steuer 1994, 19; 2009, 317). Pohřební výbavy, ve kterých rozpoznáváme kromě zbraní i římské výrobky, součásti picích nádob, rohů a artefakty související s jezdectvím, mohou za předpokladu intenzivnějšího výskytu v jedné oblasti poukazovat na existenci mocenských center, kde se zpravidla zdržovala, ale zejména kde pohřbívala družina (Steuer 1992, 238). Důraz je v tomto případě kladen na vzácnější hroby s meči, které mohly být také dovážené z římské říše. V prostředí labsko-germánského okruhu se často vyskytují s dalšími artefakty, jež archeologie považuje za cenné. V rámci zkoumané oblasti těmto kritériím odpovídá hrob 180 z Plotišť n. L. (tabela 10). Stranou však zcela nestojí ani celky se štíty (Weski 1982, 179, 197, 198, 200, obr. 22). Toto zobecnění však nemůže být vnímáno univerzálně, dobře o tom vypovídá analýza provedená E. Krekovičem (2007, 96) na jihozápadním Slovensku, kde ze tří pohřebišť (Abrahám, Sládkovičovo, Kostolná pri Dunaji) odpovídá modelu H. Steuera pouze na částečně prozkoumané pohřebiště v Kostolné pri Dunaji. V období po markomanských válkách začíná postupně ustupovat zvyk vybavování žárových hrobů milodary. Zajímavé jsou z tohoto hlediska hroby z Plotišť n. L. (hr. 192, 620, 680, 772, 764, 1170; Rybová 1979, 1980), v nichž se našlo po několika nebo pouze jednom kování vojenského opasku, či řemení koňského postroje nebo kování pochvy meče. Tento jev pravděpodobně ukazuje na pohřební zvyk „pars pro toto“, kdy do hrobů byly vkládány jen jednotlivosti zastupující garnituru jako celek. Tento dobový rys lze také vysvětlit celkovou proměnou pohřebních rituálů v průběhu 3. stol., kdy postupně ubývá hrobových příloh v žárových hrobech. Tento jev známe například i z Jutského poloostrova (Ravn 2003, 27, 28), kde je vysvětlován nezájmem místních populací dokládat příslušnost ke společenské skupině bojovníků pomocí hrobové výbavy. Můžeme se tedy domnívat, že tato společenská entita využívala jiných způsobů sebeprezentace. T. Kolník (1961, 244; 1975, 356) interpretuje výše zmíněný úkaz jako svědectví o zracionalizování pohřebního ritu. Pozornost germánských populací tak měla být obrácena více k samotnému obřadu, než k vlastním milodarům. Jisté tedy je, že od mladší doby římské mají zbraně a vojenské součásti řemení ještě více symbolický charakter, resp. málokdy se setkáme v hrobové výbavě s kompletní výzbrojí a výstrojí bojovníka (Bemmann 2007, 272). Hrobové nálezy tak jen ve výjimečných příkladech umožňují rekonstrukci vybavení. Chudé pohřby pak stojí v kontrastu s vybranými kostrovými hroby, z jejichž výbav známe větší množství památek, z militárií zmiňme bronzové „zbraně“ symbolického významu, z nichž šipky známe i z hrobů žárových a zvláště stříbrné hroty šípů, které jsou výstižným znakem vyššího společenského postavení (Becker 2010). 86 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík – – – – – – – – – – – – – Mělice kopí – – – – – – – – X – – – Nůžky Zvířecí kosti – – Ostruhy X – Přeslen – – Keramika – X Opasek X – Hřeben – kopí Korále Šperk meč, kopí Ohnišťany, 9 Křesadlo Ohnišťany, 7 Výzbroj, výstroj, součást řemení Hrob Nůž/srp Bronzové a skleněné nádoby Tabela 10. Hroby s militárii z východních Čech. Nepolisy kopí, štít – – – X-urna X X X X – – – – Plotiště n. Labem 180 meč, kopí X X – X; X – – X – X – X – Plotiště n. Labem 181 kopí – – – – – – – – – – – X Plotiště n. Labem 186 sekera – – – – – – – – – – – X Plotiště n. Labem 189 štít – – – – – – – – – – – – Plotiště n. Labem 192 kostěné součásti řemení – – X – X – – – X – – X Plotiště n. Labem 390a dvě šipky – X – – – – – X X – – – Plotiště n. Labem 620 kování řemení, pochvy meče – X – – X X – – X – – X Plotiště n. Labem 639 dvě šipky – – – – – – X – X – – X Plotiště n. Labem 680 kování pochvy meče – – – – – – X – X – – X Plotiště n. Labem 764 kování řemení koňského postroje – – – – X; X – X X X X – X Plotiště n. Labem 772 kování balteu – – – – – – X – X – – X Plotiště n. Labem 1170 kování řemení/balteu – – – – X – X – X – – X Plotiště n. Labem 1212 sekera, kopí – – – – – – X – X – – X Plotiště n. Labem 1300 kopí – – – – – – – – X – – – Plotiště n. Labem 1312 kopí – – – – – – – – X – – – Plotiště n. Labem 1400/III šipka – – – – X – X – – – – – Lovčice dvě šipky – – – – X X – – X – – – S pohřebními zvyklostmi může také souviset vztah zbraní v hrobech k věku zemřelého. Důležité jsou úvahy o závislosti výběru zbraní v hrobech na věku nebožtíka. H. Steuer (1992, 238), který shrnul dosavadní výsledky především německého bádání z pohřebišť labsko-germánského okruhu, vysledoval, že hrot kopí a štít se vyskytují spíše u mladších jedinců, zatímco meč a ostruhy spíše u starších. Pokud aplikujeme tento postup na nálezy z východních Čech (tabela 11), u kterých máme alespoň rámcové antropologické určení (Chochol 1980; Jílek/Kopřivová/Horník, v tisku; Rybová 1979), tak bohužel s ohledem na počet a stav zachování kosterního materiálu k výrazným výsledkům nedojdeme. Z tabely 11, která sumarizuje nepříliš početné celky z východního Polabí, vyplývají značné nepravidelnosti, které do jisté míry relativizují shrnutí H. Steuera. Odlišnosti však mohou být dány nízkým počtem hodnocených hrobů a také snad regionálními rozdíly. Za jednotící rys lze považovat výskyt šipek v hrobech mladších jedinců, což máme potvrzeno i z pohřebiště v Opočně v severozápadních Čechách (Pleinerová 1995) a dalších oblastí evropského barbarika (Mohnike 2008, 79; Okulicz-Kozaryn 1965a, 169). Výskyt kování pochev mečů v ženských hrobech 620 a 680 je obtížné blíže interpretovat. Na prvním místě je však nutné zmínit, že pocházejí z hrobů žárových, což značně komplikuje jejich antropologické určení. K ženským hrobům se zbraněmi se naposledy vyjádřila I. Kvetánová (2010, tab. 1), která zhodnotila nálezy z území dnešního Slovenska, kde identiikovala pět příkladů. Upozornila rovněž na vzácnost tohoto fenoménu a na těžkosti s antropologickým hodnocením pozůstatků po kremaci. Pro území Čech a Moravy zatím takováto studie chybí. S ohledem na zastoupení pouze částí kování pochvy mečů – ne zbraní, lze spíše jen spekulovat o jejich symbolickém významu. Samotná přítomnost pouze částí garnitur kování ukazuje opět na selektivní charakter pohřebních rituálů. Dalším aspektem, který se vztahuje k hrobům se zbraněmi je jejich koncentrace v rámci pohřebiště (Krekovič 2007, 93). Z východočeských lokalit je možné sledovat tento jev pouze v Plotištích n. L., kde A. Rybová (1980, 192, obr. 16) konstatovala soustředění hrobů z I. fáze v severozápadní části V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 87 Tabela 11. Hroby se zbraněmi, kováními a součástmi řemení z východních Čech. Hrob Plotiště n. Labem 180 Pohlaví Věk ? ? Zbraně, ostruhy, kování a součásti řemení meč, kopí, ostruha Plotiště n. Labem 181 ? ad-mat. Plotiště n. Labem 186 ? ? sekera Plotiště n. Labem 189 ? ? štít ? mat. I. Plotiště n. Labem 390a Plotiště n. Labem 192 muž? inf. III.–juv.? Plotiště n. Labem 620 žena? ad-mat. Plotiště n. Labem 639 ? inf. II. Plotiště n. Labem 680 žena? ad. kopí kostěné součásti řemení šipky 2x kování pochvy meče; kostěná součást řemení šipky 2x kování pochvy meče Plotiště n. Labem 764 ? inf. II. kování koňského postroje Plotiště n. Labem 772 muž mat. I. kování balteu Plotiště n. Labem 1170 muž mat. kování opasku/balteu/koňského postroje Plotiště n. Labem 1212 muž? mat. kopí a sekera Plotiště n. Labem 1300 ? ? kopí Plotiště n. Labem 1312 Plotiště n. Labem 1400/III Lovčice ? ? kopí muž mat. I. šipka ? ad. šipky 2x pohřebiště. H. Steuer (1992, 238) přemýšlel nad tímto rysem pohřebních zvyklostí jako o dokladech rodové odlišnosti-výjimečnosti nebo jako o dokladech oslabené vazby na okolní teritorium (sídlištní zázemí). Militária jako doklad mezikulturních kontaktů Pouze některé z výše uvedených artefaktů umožňují úvahy o interakcích mezi jednotlivými kulturami a kulturními okruhy. Závěry je vždy nutné po určitém období revidovat, neboť jak poukázal J. Schuster (2001), nové objevy a revize starých nálezů přinášejí nové interpretace, které často vedou k zamítnutí starších přístupů. V rámci tohoto pojednání nelze nechat stranou památky, které v průběhu stupně B2/C1 a fáze C1a získaly ve středoevropském barbariku interegionální charakter, přestože je jejich původ hledán především v areálu przeworské kultury (Jílek 2009, 271, 272). K takovým náleží žárový hrob bojovníka z Nepolis (Koudelka 1904 – 1905, 137 – 140), který je vybaven celou řadou artefaktů (kování štítu, přezka), jež byly oblíbeny právě v prostředí této kultury. Podobně jako v případě zbraní a výstroje bojovníka z Nepolis je možné nahlížet na železnou ostruhu ze souboru z rozrušených hrobů/svazků zbraní v Sendražicích (Rybová 1972, 518, 519, obr. 2: 5). V protikladu k výše zmíněným příkladům stojí zdobené hroty kopí z Malinného (Jílek/Musil 2014) a Správčic (obr. 5: 1 – 3; 8; 13: 8), které představují importy z prostředí przeworské kultury. Bohužel jejich nálezové okolnosti neumožňují širší interpretaci. S ohledem na počet militáríí przeworské kultury v Čechách nemůžeme na rozdíl od východního Slovenska (k přesnému datování nálezů Godłowski 1994b, 72 – 74; Lamiová-Schmiedlová 1992) hovořit o migračních posunech. Je však možné uvažovat rovněž o iniltraci menších skupin osob, jenž zprostředkovaly jednotlivé prvky przeworské kultury do svébského prostředí. Do jisté míry nelze vyloučit ani obchodní aktivity, i když o jejich charakteru toho zatím víme jen velmi málo. Exoticky působí puklice typu Zieling S4 (Zieling 1989) ze Sendražic (obr. 12: 3), která nepatří k častým ani v Čechách, ani ve středním Podunají. Naopak hojněji se vyskytují ve Skandinávii. Nemůžeme tak zcela vyloučit jejich cizí původ (Horník 2011, 53 – 59; 2015). Tuto skutečnost můžeme dát do souvislosti s pohyby barbarských kmenů v době markomanských válek. Právě v této klíčové etapě doby římské dochází k zvýšené intenzitě výskytu cizorodých severovýchodních elementů v prostředí labsko-germánského okruhu. 88 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Sílí rovněž vazby na římský podunajský prostor. Tyto tendence se projevují výskytem římských výrobků v barbarských hrobech a také na sídlištích. Z pozdně antoninského a severovského období, IV. fáze přílivu římského zboží (160 – 250 n. l.; Musil 2002; 2008), máme také ve východních Čechách největší počet římských importů (Jílek 2013). Tato skutečnost je jistě také ovlivněna bohatstvím nálezového fondu (Plotiště n. L. Sendražice; Mikulovice u Pardubic a další). Důležitý jev představuje přítomnost římských výrobků v bojovnických hrobech (Nepolisy, Plotiště n. L. hrob 180) a také zastoupení vojenských, jezdeckých kování a kostěných součástí řemení ve vybraných pohřbech v Plotištích n. L. (hroby 192, 620, 1170; obr. 4: 1 – 3, 5; 13: 1 – 3) a na sídlištích v Dřenicích a Úhřetické Lhotě a řadě dalších (obr. 4: 4, 6; 13: 4, 5). Kostěné součásti řemení se v nezměněné podobě objevují i dále ve 3. stol. V průběhu markomanských válek, nebo v krátké době po jejich ukončení bylo vyrobené kování v podobě dvou pelt, které známe z mladšího hrobu 764 z Plotišť n. Labem (obr. 4: 7; 13: 7; Rybová 1980, 171; Tejral 1994, 53). Obdobně můžeme nahlížet i na terčovité kování balteu z hrobu 772 v Plotištích n. L. (obr. 4: 8; 13: 6; Rybová 1979, 371, obr. 37: 2), jež ale mohlo být zhotoveno i po polovině 3. stol. Všechny výše zmíněné předměty, které můžeme spojit s vojenským prostředím, nám ukazují na interakce mezi barbarskými populacemi a římským vojenským světem. Můžeme je interpretovat jako doklady užívání římských militárních prvků v barbarské výstroji. Zda se však jedná o doklady přítomnosti barbarských bojovníků v římských pomocných sborech, nebo pouze o svědectví existence „černého“ obchodu, nelze rozhodnout. Zajímavá je přítomnost drobných kování na sídlištích. Víme o nich zejména díky odborníky řízené detektorové prospekci. Je zřejmé, že římské kovové součásti řemení a opasků byly místní populací oblíbeny, tak tomu je i v jiných oblastech Velké Germánie. Otázkou však zůstává, zda se do barbarika dostávaly jednotlivě, nebo zda barbaři preferovali celé opaskové garnitury a koňské postroje. Dálší otázkou, která může stát v protikladu s předchozí úvahou, je užívání této skupiny artefaktů jako zdroje kvalitní bronzoviny. Tuto spekulaci by však nejlépe potvrdily částečně natavené fragmenty kování, které nám zatím z východních Čech chybí. Z hlediska kulturně společenského je zajímavá skutečnost, že události markomanských válek zanechaly tak výrazný otisk ve zdejší materiální kultuře. Nejedná se však o jev ojedinělý, podobné úkazy známe i z dalších referenčních lokalit středoevropského barbarika (Kaczanowski 1992a, 182; Musil 1994; 2008, 110), i když hustota výskytu militárií je do značné míry ovlivněna pohřebními zvyklostmi té které kultury (Kaczanowski 1992b, 72, 73). V následujícím vývoji mladší a pozdní doby římské registrujeme zchudnutí výbav žárových hrobů. Tím je také značně omezena pramenná základna. Nálezy bronzových šipek z kostrového hrobu v Lovčicích (Jílek/Kopřivová/Horník, v tisku) ukazují kulturní sounáležitost s podobnými funerálními památkami z labsko germánského okruhu. Příklady, které známé z prostředí pozdního vývoje wielbarské kultury (Brulino Koski, Kitki) by mohly poukazovat na určité podobnosti ve zvycích a pohřebních rituálech v prostředí mlado- a pozdně římské barbarské společnosti. S ohledem na stávající nálezový stav nelze zcela vyloučit, že zvyk ukládání šipek vyrobených z bronzu do hrobů se do oblasti pozdní wielbarské kultury rozšířil z labsko germánského kulturního okruhu. dodat ek V textu jsou představeny nálezy, které byly k dispozici do roku 2013. V průběhu přípravy textu do tisku se podařilo v prostoru východních Čech objevit hned dvě nová pohřebiště, kde se vyskytla militária. V Hradci Králové, Slezském předměstí bylo prozkoumáno pohřebiště ze starší a mladší doby římské. V hrobě 154 byl přítomen hrot kopí (Horník/Bláha 2015, 35). Dvě deformované spony s očky datují pohřeb do stupně B1b (Horník 2016; Horník, v tisku). Podobně na Pardubicku došlo v Kuněticích k odkryvu jednoho žárového hrobu s hrotem kopí ze starší doby římské (Jílek 2015). Z území Pardubického kraje pochází celá řada nových nálezů kování opasku a koňského postroje (Antal 2017). Obdobná situace panuje i v kraji Královehradeckém. Nové archeologické situace a nálezy jsou nyní zpracovávány. V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 89 li t er at u r a Adler 1993 Almgren/Nerman 1923 Antal 2017 Becker 2010 Behm-Blancke 2004 Bemmann 1994 Bemmann 2007 Beninger 1936 Biborski 1994 Biborski 1997 Biborski/Ilkjaer 2006 Biborski/Kaczanowski 2003 Bischop/Coulston 1993 Blažek 1995 Braun/Košnar 1981 Connolly 1998 CRFB, D4 CRFB, D5 CRFB, D6 C. von Carnap-Bornheim 1991 W. Adler: Studien zur germanischen Bewafnung: Bewafnung: Wafenmitgabe Wafenmitgabe und Kampfesweise im Niederelbegebiet und im übrigen Freien Germanien um Christi Geburt. Saarbrücker Beitr. Altkde. 58. Bonn 1993. O. Almgren/B. Nerman: Die ältere Eisenzeit Gotlands. Stockholm 1923. R. Antal: Římská kování koňského postroje na území labsko-germánského kulturního okruhu v době římské. Diplomová práce (Ústav archeologie a muzeologie FF MU). Brno 2017. Nepublikované. M. Becker: Das Fürstengrab vom Gommern. Veröf Veröfentlichungen entlichungen des Landesamtes für Denkmalplege und Archäologie Sachsen-Anhalt-Landesmuseum für Vorgeschichte 63. Halle an der Saale 2010. G. Behm-Blancke: Kultur und Stammesgeschichte der Elb-Havelgermanen des 3. – 5. Jahrhunderts, Opfer und Magie im germanischen Dorf der römischen Kaiserzeit (Neue Ausgrabungsergebnisse). In: J. Bemmann/M. Hegewisch (Ed.): Studien zur Geschichte und Kultur der Germanen. Beitr. Ur- u. Frühgesch. Miteleur. 38. Langenweissbach 2004, 111 – 123. J. Bemmann: Zur zeitlichen Ordnung von Wafengräbern de jüngern römischen Kaiserzeit in Norwegen. In: C. von Carnap-Bornheim (Ed.): Beiträge zu römischer und barbarischer Bewafnung in der ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Veröfentlich. Vorgesch. Seminars Marburg Sonderband 8. Lublin – Marburg 1994, 179 – 188. J. Bemmann: Anmerkungen zu Wafenbeigabensite und Wafenformen während der jüngeren Römischen Kaiserzeit und Völkerwanderungszeit in Miteldeutschland. Alt-Thüringen 40, 2007, 247 – 290. E. Beninger: Altgermanisch verzierte Lanzenspizen im markomannisch-quadischen Siedlungsgebiet. Sudeta 12, 1936, 45 – 48. M. Biborski: Die Schwerter des 1. und 2. Jahrhunderts n. Ch. aus dem römischen Imperium und dem Barbaricum. In: Z. Visy/M. Font/I. Tóth/L. Vilmos (Ed): Das römische Reich und seine Nachbarn im Bereich der Karpaten. Specimina Nova 9. Pécs 1994, 91 – 130. M. Biborski: Balteusschliesse aus dem Hortfund von Łubiana, Gem. Kościerzyna, Woiw. Gdańsk, vor dem Hintergrund anderer Fundstücke dieser Art. In: J. Gurba/A. Kokowski (Ed.): Kultura przeworska 3. Lubelskie Mat. Arch. 8/3. Lublin 1997, 243 – 255. M. Biborski/J. Ilkjaer: Illerup-Ådal. 11. Die Schwerter. Arhus 2006. M. Biborski/P. Kaczanowski: Uwagi o technologii mieczy jako kryterium identyikacji importów broni rzymskiej. In: A. Bursche/R. Ciołek (Ed.): Antyk i barbarzyńcy. Warszawa 2003, 109 – 120. M. C. Bischop/J. C. L. Coulston: Roman military equipment from Punic Wars to the fall of Rome. London 1993. J. Blažek: Die jung- und spätkaiserzeitlichen Skeletgräber in Nordwestböhmen. Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpl. 37, 1995, 139 – 161. P. Braun/L. Košnar: Žárový hrob z mladší doby římské z Vrchnic, okr. Chomutov. Praehist. VIII, Var. Arch. 2, 1981, 233 – 239. P. Connolly: Greece and Rome at war. London 1998. M. Erdrich (Hrsg.): Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Hansestadt Bremen und Bundesland Niedersachsen. Deutschland Bd. 4. Bonn 2002. M. Erdrich/C. von Carnap-Bornheim (Hrsg.): Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Freie und Hansestadt Hamburg und Land Schleswig-Holstein. Deutschland Bd. 5. Bonn 2004. M. Becker/J. Bemmann/R. Laser/R. Leineweber/B. Schmidt/E. Schmidt-Thielbeer/ I. Wezel (Hrsg.): Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum. Land Sachsen-Anhalt. Deutschland Bd. 6. Bonn 2006. C. von Carnap-Bornheim: Die Schwertriemenbügel aus dem Vimose (Fünen). Zur Typologie der Schwertriemenbügel der römischen Kaiserzeit im Barbaricum und in den römischen Provinzen. Kleine Schriften aus dem Vorgeschichtlichen Seminar der Philipps-Universität Marburg 38. Marburg 1991. 90 Černý 2011 Červinka 1937 Deschler-Erb 1999 Dölle 1977 Domečka 1930 Droberjar 1997 Droberjar 1999 Droberjar 2002 Droberjar/Peška 1994 Droberjar/Peška 2002 Duška 1898 Dzięgielewska/Kulczyńska 2008 Elantkowska 1961 Engelhardt 1869 Farka/Kladnik/Kladnik 1988 Farka/Kreitner 1983 Fischer 1984 Fridrich 1964 Frolík 1989 Godłowski 1970 Godłowski 1974 Godłowski 1977 Godłowski 1992a Godłowski 1992b Godłowski 1994a ja n j Íle k – Pav el hor n Ík M. Černý: Pohřebiště ze starší doby římské v Ohnišťanech, okr. Hradec Králové. In: E. Droberjar (Ed.): Archeologie barbarů 2010. Hroby a pohřebiště Germánů mezi Labem a Dunajem. Olomouc 2011, 65 – 102. I. L. Červinka: Germáni na Moravě. Archeologický přehled k otázce o původu deformovaných lebek ve střední Evropě. Anthropologie (Brno) 14, 1937, 107 – 146. E. Deschler-Erb: Ad arma! Römisches Militär des 1. Jahrhunderts n. Chr. in Augusta Raurica. Forsch. Augst 28. Augst 1999. H. J. Dölle: Bemerkungen zu den spätrömischen Pfeilspizen aus Silber und Bronze. Studien und Untersuchungen. In: J. Herrmann (Ed.): Archäologie als Geschichtswissenschaft. Studien und Untersuchungen. Schr. Ur- u. Frühgesch. 30. Berlin 1977, 291 – 297. L. Domečka: Správčice. Kraj královéhradecký XXI/39, 1930, 7. (31. 5. 1930). E. Droberjar: Studien zu den germanischen Siedlungen der älteren römischen Kaiserzeit in Mähren. Fontes Arch. Pragenses 21. Pragae 1997. E. Droberjar: Dobřichov-Pičhora. Ein Brandgräberfeld der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen (Ein Beitrag zur Kenntnis des Marbod-Reichs). Fontes Arch. Pragenses 23. Pragae 1999. E. Droberjar: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha 2002. E. Droberjar/J. Peška: Wafengräber der römischen Kaiserzeit in Mähren und die Bewafnung aus dem Königsgrab bei Mušov. In: C. von Carnap-Bornheim (Ed.): Beiträge zu römischer und barbarischer Bewafnung in den ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Veröfentlich. Vorgesch. Seminars Marburg Sonderband 8. Lublin – Marburg 1994, 271 – 301. E. Droberjar/J. Peška: Die Wafen (A1 – A23). In: J. Peška/J. Tejral (Ed.): Das Königsgrab aus der älteren römischen Kaiserzeit von Mušov, Mähren. RGZM Mainz 55. Mainz 2002, 97 – 125. J. Duška: Nálezy předhistorické v kraji královéhradeckém. Pojednání historického a průmyslového musea v Hradci Králové č. 6. Hradec Králové 1898. M. Dzięgielewska/M. Kulczyńska: Ciebłowice Duże. Ein Gräberfeld der Przeworsk-Kultur im südwestlichen Masowien. Mon. Arch. Barbarica 14. Warszawa 2008. J. Elantkowska: Uzbrojenia ludności kultury przeworskiej w okresie rzymskim na Śląsku. Arch. Etnogr. 2, 1961, 51 – 157. C. Engelhardt: Vimose Fundet. Fynske Mosefund II. Kjøbenhavn 1869. C. Farka/O. Kladnik/S. Kladnik: KG Maria Saal. Fundber. Österreich 26, 1988, 235 – 236. C. Farka/T. Kreitner: KG Bad Deutsch Altenburg. Fundber. Österreich 21, 1983, 282. Th. Fischer: Ein germanisches Gräberfeld der jüngeren Kaiserzeit aus Berching-Pollanten. Arch. Jahr Bayern 1983, 1984, 123 – 128. J. Fridrich: Žárový hrob ze střední doby římské z Peček. Arch. Rozhledy 16, 1964, 889 – 891. J. Frolík: Archeologické památky Hlinecka a Chrastecka. Hlinsko 1989. K. Godłowski: The chronology of the late roman period and early migration period in central europe. Zeszyty Naukowe Uniw. Jagiellońskiego 217. Prace Arch. 11. Kraków 1970. K. Godłowski: Chronologia okresu późnorzymskiego i wcezesnego okresu wędrówek ludów w Polsce północno-wschodniej. Roznik Białostocki 12, 1974, 9 – 109. K. Godłowski: Materiały do poznania kultury przeworskiej na Górnym Śląsku (część II). Mat. Starożytne i Wczesnośred. 4, 1977, 7 – 238. K. Godłowski: Die Chronologie der jüngeren und späten Kaiserzeit in den Gebieten südlich der Sudeten und Karpaten. In: K. Godłowski/R. Madyda-Legutko (Ed.): Probleme der relativen und absoluten Chronologie von der Laténezeit bis zum Frühmitelalter. Kraków 1992, 23 – 54. K. Godłowski: Zmiany w uzbrojeniu ludnośti kultury przeworskiej w okresie wpływów rzymskich. In: Arma et Ollae. Studia dedykowane profesorowi Andrzejowi Nadolskiemu w 70 roznicę urodzin i 45 roznicę pracy naukowej. Łódź 1992, 71 – 88. K. Godłowski: Die Chronologie der germanischen Wafengräber in der jüngeren und späten Kaiserzeit. In: C. von Carnap-Bornheim (Ed.): Beiträge zu römischer V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ Godłowski 1994b Godłowski/Szadkowska 1972 Godłowski/Wichman 1998 Gschwind 2004 Heather 2002 Heather 2009 Hegewisch 2007 Horník 2011 Horník 2015 Horník 2016 Horník, v tisku Horník/Jílek 2010 Horník/Bláha 2015 Hundt 1959 – 1960 Chochol 1980 Ilkjær 1990 Ilkjær 1994 Ilkjær 2001 Jagmin 1873 Jahn 1916 Jílek 2009 Jílek 2013 Jílek 2015 Jílek/Kopřivová/Horník, v tisku 91 und barbarischer Bewafnung in der ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Veröfentlich. Vorgesch. Seminars Marburg Sonderband 8. Lublin – Marburg 1994, 169 – 178. K. Godłowski: Die Barbaren nördlich der Westkarpaten und das Karpatenbecken-Einwanderungen, politische und militärische Kontakte. In: Z. Visy/ M. Font/I. Tóth/L. Vilmos (Ed.): Das römische Reich und seine Nachbarn im Bereich der Karpaten. Specimina Nova 9. Pécs 1994, 65 – 89. K. Godłowski/L. Szadkowska: Cmentarzysko z okresu rzymskiego w Tarnowie powiat Opole. Opolski Rocznik Muz. 5, 1972, 5 – 246. K. Godłowski/T. Wichman: Chmielów Piaskowy. Ein Gräberfeld der Przeworsk-Kultur im Świętokrzyskie-Gebirge. Mon. Arch. Barbarica VI. Kraków 1998. M. Gschwind: Das römische Auxiliarkastell. Eining an der Donau vom 1. bis 5. Jahrnundert n. Ch. Münchner. Beitr. Vor- u. Frühgesch. 53. München 2004. P. Heather: Gótové. Praha 2002. P. Heather: Empires and barbarians. The fall of Rome and the birth of Europe. New York 2009. M. Hegewisch: Pläniz. Ein Kaiser- und Völkerwanderungszeitliches Gräberfeld im Kreis Ostprigniz-Ruppin. Bonner Beitr. Vor- u. Frühgesch. Arch. 7. Bonn 2007. P. Horník: Štíty z doby římské v Čechách. Diplomová práce (Katedra archeologie FF UHK). Hradec Králové 2011. Nepublikované. P. Horník: Kování štítu z doby římské ve východních Čechách. In: M. Popelka/R. Šmidtová/Z. Beneš (Ed.): Sborník k 70. narozeninám Lubomíra Košnara. Praehistorica 32/2. Praha 2015, 75 – 85. P. Horník: Záchranný archeologický výzkum při stavbě skladovacích hal, Hradec Králové-Slezské předměstí. Nálezová zpráva č. 108/2014 (Arch. Odd. Muzea Vých. Čech v Hradci Králové). Hradec Králové 2016. Nepublikované. P. Horník: Pohřebiště z doby římské na Slezském předměstí v Hradci Králové, v tisku. P. Horník/J. Jílek: Polokulovitá štítová puklice typu Jahn 8 ze sbírek Městského muzea a galerie v Hlinsku. In: J. Beljak/G. Březinová/V. Varsik (Ed.): Archeólogia barbarov 2009. Arch. Slovaca Monogr. Commun. 10. Nitra 2010, 597 – 602. P. Horník/R. Bláha: Výzkum žárového pohřebiště ze starší doby římské na Slezském Předměstí v Hradci Králové. In: K. Sklenář (Ed.): Archeologické výzkumy v Čechách 2014. Zprávy ČAS Suppl. 97. Praha 2015, 35. H. J. Hundt: Eiserne römische Schwertriemenhalter. Saalburg-Jahrb. 18, 1959 – 1960, 52 – 66. J. Chochol: Lidské pozůstatky z pohřebiště římského období v Plotištích nad Labem. Pam. Arch. 71, 1980, 335 – 359. J. Ilkjær: Illerup Ädal 1 – 2. Die Lanzen und Speere. Højbjerg – Aarhus 1990. J. Ilkjær: Das Mooropfer von Illerup Ådal – Der Stand der Bearbeitung in Jahr 1994. In: C. von Carnap-Bornheim (Ed.): Beiträge zu römischer und barbarischer Bewafnung in der ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Veröfentl. Vorgesch. Seminars Marburg Sonderband 8. Lublin – Marburg 1994, 233 – 248. J. Ilkjær: Illerup Ǻdal 9 – 10. Die Schilde. Højbjerg – Århus 2001. K. Jagmin: Opis mogiły – kurhanu po Łęgonicami i wydobytych z niéj przedmitow. Wiadomości Arch. 1, 1873, 141 – 155. M. Jahn: Die Bewafnung der Germanen in der älteren Eisenzeit etwa von 700 v. Chr. bis 200 n. Chr. Mannus Bibl. 16. Würzburg 1916. J. Jílek: Doklady kontaktů mezi polabskými Germány, przeworskou a wielbarskou kulturou ve východních Čechách. In: M. Karwowski/E. Droberjar (Ed.): Archeologia Barbarzyńców 2008: powiązania i kontakty w świecie barbarzyńskim. Collect. Arch. Resov. 13. Rzeszów 2009, 249 – 283. J. Jílek: Doba římská ve východních a severovýchodních Čechách. Sledování vzájemných interakcí germánské a římské společnosti v době římské. Disertační práce (Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně). Brno 2013. Nepublikované. J. Jílek (Ed.): Proti proudu času. Pardubicko v pravěku a raném středověku. Pardubice 2015. J. Jílek/J. Kopřivová/P. Horník: Kostrový hrob z pozdní doby římské z Lovčic, okr. Hradec Králové. In: E. Droberjar (Ed.): Archeologie barbarů 2012, v tisku. 92 Jílek/Musil 2014 Jílek et al. 2015 Junkelmann 1996 Kaczanowski 1988 Kaczanowski 1992a Kaczanowski 1992b Kaczanowski 1995 Kazanski 1994 Kern 1929 Kieferling 1994 Kokowski 1994 Kolník 1961 Kolník 1975 Kontny 2004 Kontny 2007 Kontny 2008 Kostrzewski 1923 Koudelka 1904 – 1905 Krekovič 1994 Krekovič 2007 Kurz 1928 Kvetánová 2010 Kytlicová 1970 Lagerlöf 1991 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík J. Jílek/J. Musil: Zdobená kopí z doby římské z Malinného, okr. Chrudim. Arch. Vých. Čech 5, 2014, 46 – 57. J. Jílek/V. Vokolek/M. Beková/T. Bek/K. Urbanová/P. Horník: Sídliště z časné doby římské ve Slepoticích. Arch. Vých. Čech 6, 2015, 21 – 334. M. Junkelmann: Reiter wie Statuen aus Erz. Mainz am Rhein 1996. P. Kaczanowski: Chronologia inkrustowanych grotów broni drzewcowej z okresu wpływów rzymskich z obszaru europejskiego Barbaricum. In: M. Gedl (Red.): Scripta Archaeologica. Uniwersyt. Jagielloński 231. Kraków 1988, 51 – 75. P. Kaczanowski: Bemerkungen zur Chronologie des Zustroms römischer Wafenimporte in das europäische Barbaricum. In: K. Godłowski/R. Madyda-Legutko (Ed.): Probleme der relativen und absoluten Chronologie ab Latènezeit bis zum Frühmitelalter. Kraków 1992, 171 – 186. P. Kaczanowski: Importy broni rzymskiej na obszarze europejskiego barbaricum. Kraków 1992. P. Kaczanowski: Klasyikacja grotów broni drzewcowej kultury przeworskiej z okresu rzymskiego. Klasyikacje zabytków archeologicznych I. Kraków 1995. M. Kazanski: Les éperons, les umbo, les manipules de boucliers et les haches de l’époque romaine tardive dans la region pontique: origine et difusion. In: C. von Carnap-Bornheim (Ed.): Beiträge zu römischer und barbarischer Bewafnung in der ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Veröfentl. Vorgesch. Seminars Marburg Sonderband 8. Lublin – Marburg 1994, 429 – 485. J. Kern: Germanische Miniaturbronzen des 3. Jahrhunderts n. Chr. aus Leitmeriz. Sudeta 5, 1929, 148 – 155. G. Kieferling: Bemerknugen zu Äxten der römischen Kaiserzeit und der frühen Völkerwanderungszeit im miteleuropäischen Barbaricum. In: C. von Carnap-Bornheim (Ed.): Beiträge zu römischer und barbarischer Bewafnung in den ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Veröfentl. Vorgesch. Seminars Marburg Sonderband 8. Lublin – Marburg 1994, 334 – 356. A. Kokowski: Bemerkungen zu Schildbuckeln des Typs Jahn 8 (Ilkjær Typ 5a – 5b). In: C. von Carnap-Bornheim (Ed.): Beiträge zu römischer und barbarischer Bewafnung in der ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Veröfentl. Vorgesch. Seminars Marburg Sonderband 8. Lublin – Marburg 1994, 369 – 376. T. Kolník: Pohrebisko v Bešeňove (príspevok k štúdiu doby rímskej na Slovensku). Slov. Arch. 9, 1961, 219 – 300. T. Kolník: Žiarové pohrebisko z neskorej doby rímskej a zo začiatku sťahovania národov v Čiernom Brode. Slov. Arch. 23, 1975, 341 – 378. B. Kontny: Uzbrojenie kultury przeworskiej w okresie wpływów rzymskich i początkach okresu wędrówek ludów. In: A. Kokowski (Ed.): Wandalowie. Strażnicy bursztynowego szlaku. katalog wystawy. Lublin – Warszawa 2004, 143 – 161. B. Kontny: Foreign Inluences on the Weaponry of Bogaczewo and Sudovian Cultures. The Case of the Shafted Weapon. Arch. Baltica 8, 2007, 117 – 132. B. Kontny: Dawna technika na nowo odkryta-uwagi na marginesie znaleziska grotu z Łodzi-Łagiewnik. Silesia Ant. 44, 2008, 135 – 169. J. Kostrzewski: Wielkopolska w czasach przedhistorycznych. Poznań 1923. J. Koudelka: Archeologický nález u Nov. Bydžova. Pam. Arch. 21, 1904 – 1905, 137 – 140. E. Krekovič: Military equipment on the territory of Slovakia. In: C. van Driel-Murray (Ed.): Military equipment in context. Journal Roman Milit. Equip. Stud. 5. Oxford 1994, 211 – 225. E. Krekovič: Príspevok k sociálnej štruktúre Germánov. Žiarové pohrebiská juhozápadného Slovenska. Zbor. FF UK Musaica 25, 2007, 91 – 97. H. Kurz: Zwei neue verzierte Lanzenspizen der Kaiserzeit aus Oberschlesien. Mannus 6, 1928, 67 – 72. I. Kvetánová: Výzbroj a výstroj v hrobov germánských žien z juhozápadného Slovenska. In: D. Škoviera/E. Juríková (Ed.): Sambucus. Suppl. I. Trnava 2010, 50 – 60. O. Kytlicová: Pohřebiště z doby římské v Lužci nad Vltavou (o. Mělník). Pam. Arch. 61, 1970, 291 – 377. A. Lagerlöf: Can grave be used for social analysis or do they say more about rites and ceremonies? In: Ch. Fabech/Ringtved (Ed.): Norden in romersk jernalder og folkvandringstid. Højbjerg 1991, 127 – 131. V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ Lamiová-Schmiedlová 1992 93 M. Lamiová-Schmiedlová: Chronologie der römischen Kaiserzeit in der Ostslowakei. In: K. Godłowski/R. Madyda-Legutko (Ed.): Probleme der relativen und absoluten Chronologie von der Laténezeit bis zum Frühmitelalter. Kraków 1992, 75 – 79. Laser 1963 R. Laser: Ein Brandgräberfeld der spätrömischen Kaiserzeit bei Schönebeck (Elbe). Jahresschr. Miteldt. Vorgesch. 47, 1963, 325 – 346. Lau/Pieta 2014 N. Lau/K. Pieta: Das Grab von Poprad-Matejovce in der Slowakei – Anlage, Konstruktion und Ausstatung eines frühvölkerwanderungszeitlichen Kammergrabes. In: A. Abegg-Wigg/N. Lau (Hrsg.): Kammergräber im Barbaricum – Zu Einlüssen und Übergangsphänomenen von der vorrömischen Eisenzeit bis in die Völkerwan-derungszeit. Internationale Tagung, Schleswig, 25. – 27. November 2010. Schrf. Arch. Landesmuseums Ergr. 9. Neumünster – Hamburg 2014, 343 – 364. Lenz 2006 K. H. Lenz: Römische Wafen, militärische Ausrüstung und militärische Befunde aus dem Stadtgebiet der Colonia Ulpia Traiana (Xanten). Bonn 2006. Liana 1970 T. Liana: Chronologia względna kultury przeworskiej we wczesnym okresie rzymskim. Wiadomości Arch. 35, 1970, 429 – 491. Madyda-Legutko 1986 R. Madyda-Legutko: Die Gürtelschnallen der römischen Kaiserzeit und der frühen Völkerwanderungszeit im miteleuropäischen Barbaricum. BAR Internat. Ser. 360. Oxford 1986. Madyda-Legutko/Rodzińska-Nowak/Zagórska-Telega 2011 – R. Madyda-Legutko/J. Rodzińska-Nowak/J. Zagórska-Telega: Opatów Fpl. 1. Ein Gräberfeld der Przeworsk-Kultur im nordwestlichen Kleinpolen. Mon. Arch. Barbarica 15. Warszawa – Kraków 2011. Mangel/Danielisová/Jílek 2013 T. Mangel/A. Danielisová/J. Jílek: Keltové ve východních Čechách. Hradec Králové – Nasavrky – Pardubice 2013. Mathes 1931 W. Mathes: Die Germanen in der Prigniz zur Zeit der Völkerwanderung. Im Spiegel der Urnenfelder von Dahlhausen, Kuhbier und Kyriz. Mannusbibl. 49. Leipzig 1931. Miks 2007 Ch. Miks: Studien zur römischen Schwertbewafnung in der Kaiserzeit. Kölner Stud. Arch. Röm. Prov. 8. Köln 2007. Mohnike 2008 K. Mohnike: Das spätkaiser- bis völkerwanderungszeitliche Brandgräberfeld von Lüneburg-Oedeme, Stadt Lüneburg. Bonner Beitr. Vor- u. Frühgesch. Arch. 9. Bonn 2008. Motyková 1978 K. Motyková: Dovezené římské zboží a úloha mincí. In: R. Pleiner/A. Rybová (Ed.): Pravěké dějiny Čech. Praha 1978, 713 – 721. Motyková-Šneidrová 1961 K. Motyková-Šneidrová: Nálezy z doby římské v Pečkách. Arch. Rozhledy 13, 1961, 33 – 40. Motyková-Šneidrová 1963 K. Motyková-Šneidrová: Die Anfänge der römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Arch. Pragenses 6. Pragae 1963. Motyková-Šneidrová 1965 K. Motyková-Šneidrová: Zur Chronologie der ältesten römischen Kaiserzeit in Böhmen. Berliner Jahrb. Vor- u. Frühgesch. 5, 1965, 103 – 174. Motyková-Šneidrová 1967 K. Motyková-Šneidrová: Weiterentwicklung und Ausklang der alteren römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Arch. Pragenses 11. Pragae 1967. Musil 1994 J. Musil: Römische Wafen und Rüstung aus Böhmen. Pam. Arch. 85, 1994, 5 – 14. Musil 2002 J. Musil: Die römische Politik nördlich der mitleren Donau in den ersten zwei Jahrhunderten n. Chr. Stud. Hercynia 6, 2002, 123 – 136. Musil 2008 J. Musil: 3. 7. Kontakty. In: Archeologie pravěkých Čech 8. Doba římská a stěhování národů. Praha 2008, 100 – 112. Nicolay 2007 J. Nicolay: Armed Batavians use and signiicance of weaponry and horse gear from non-military contexts in the Rhine delta (50 BC to AD 450). Amsterdam 2007. Nowakowski 1996 W. Nowakowski: Das Samland in der römischen Kaiserzeit und seine Verbindungen mit dem römischen und babrbarischen Welt. Marburg – Warszawa 1996. Okulicz-Kozaryn 1965a J. Okulicz-Kozaryn: Plemiona grupy nidzickiej kultury grobów jamowych (w okresie od końca II w. przed naszą erą do V w. n. e.). I. Analiza. Warszawa 1965. Okulicz-Kozaryn 1965b J. Okulicz-Kozaryn: Plemiona grupy nidzickiej kultury grobów jamowych (w okresie od końca II w. przed naszą erą do V w. n. e.). II. Materiały. Warszawa 1965. Oldenstein 1976 J. Oldenstein: Zur Ausrüstung römischer Auxiliareinheiten. Studien zu Beschlägen und Zierat an der Ausrüstung der römischen Auxiliareinheiten des 94 Olędzki 2007 Ondrouch 1957 Ørsnes 1988 Paulsen 1998 Píč 1892 Píč 1897 Píč 1905 Pleiner 1962 Pleiner 1978 Pleiner/Rybová 1978 Pleinerová 1995 Preidel 1930 Przybyła 2010 Quast 2002 Raddaz 1963 Rausch 1992 Rausch 1994a Rausch 1994b Ravn 2003 Riesch 1999 Rybová 1970 Rybová 1972 Rybová 1979 Rybová 1980 Rybová 2006 Sakař 1970 Sakař 1980 Salač 2008 Schach-Dörges 1970 Schach-Dörges 1997 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík obergermanisch-raetischen Limesgebietes aus dem zweiten und driten Jahrhundert n. Chr. Ber. RGK 57, 1976, 49 – 284. M. Olędzki: Zagadnienie wydzielenia „okresu środkoworzymskiego“ na obszarach między Bałtykiem a środkowym Dunajem. In: M. Fudziński/H. Paner (Ed.): Nowe materiały i interpretacje stan dyskusji na temat kultury wielbarskiej. Gdańsk 2007, 699 – 719. V. Ondrouch: Bohaté hroby z doby rímskej na Slovensku. Bratislava 1957. M. Ørsnes: Ejsbøl I. Wafenopferfunde des 4. – 5. Jahrh. nach Chr. Nordiske Fortidsminder Ser. B. 11. København 1988. H. Paulsen: Bögen und Pfeile. In: Der Opferplaz von Nydam. Die Funde aus den älteren Grabungen: Nydam – I und Nydam II. Neumünster 1998, 87 – 427. J. L. Píč: Žárové hroby na Třebické u Dobřichova z doby císařství římského. Archeologický výzkum ve středních Čechách 1889 – 1891. Pam. Arch. 15, 1892, 561 – 598. J. L. Píč: Žárový hrob v Libři u Jílového. Archeologický výzkum ve středních Čechách. Pam. Arch. 17, 1897, 515 – 517. J. L. Píč: Starožitnosti země České II. Čechy na úsvitě dějin. Žárové hroby v Čechách a příchod Čechů 3. Praha 1905. R. Pleiner: Staré evropské kovářství. Stav metalograického výzkumu. Praha 1962. R. Pleiner: Železářské a slévačské obory. In: R. Pleiner/A. Rybová (Ed.): Pravěké dějiny Čech. Praha 1978, 725 – 731. R. Pleiner/A. Rybová a kol.: Pravěké dějiny Čech. Praha 1978. I. Pleinerová: Opočno. Ein Brandgräberfeld der jüngeren und späten Kaiserzeit in Nordwestböhmen. Kraków 1995. H. Preidel: Die germanischen Kulturen in Böhmen und ihre Träger. I. Kassel – Wilhelmshöhe 1930. M. J. Przybyła: Bemerkungen zu einigen lokalen Formen der Schwertgürtelschliessen vom sog. Balteus-Typ aus dem Barbaricum. Rech. Arch. 2, 2010, 93 – 184. D. Quast: Höhensiedlungen – donauländische Einlüsse – Goldgrifspathen Veränderungen im archäologischen Material der Alamannia im 5. Jahrhundert und deren Interpretation. In: J. Tejral (Ed.): Probleme der frühen Merowingerzeit im Miteldonauraum. Spisy AÚ AV ČR 19. Brno 2002, 273 – 295. K. Raddaz: Pfeilspizen aus dem Moorfund von Nydam. Ofa 20, 1963, 49 – 56. A. Rausch: KG Purgstall. Fundber. Österreich 30, 1992, 304. A. Rausch: KG Pezelsdorf. Fundber. Österreich 32, 1994, 753. A. Rausch: KG Purgstall. Fundber. Österreich 32, 1994, 756 – 757. M. Ravn: Death Ritual and Germanic Social Structure (c. AD 200 – 600). BAR Internat. Ser. 1164. Oxford 2003. H. Riesch: Untersuchungen zu Eizienz und Verwendung alamannischer Pfeilspizen. arch. korrbl. 29, 1999, 567 – 582. Rybová: Das Brandgräberfeld der jüngeren römischen Kaiserzeit von Pňov. Arch. Stud. Mat. 9. Praha 1970. A. Rybová: Svazky zbraní z mladší doby římské v Sendražicích o. Hradec Králové. Pam. Arch. 63, 1972, 498 – 530. A. Rybová: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2 – 5. Jahrhundert u. Z. I. Pam. Arch. 70, 1979, 353 – 489. A. Rybová: Plotiště nad Labem. Eine Nekropole aus dem 2. – 5. Jahrhundert u. Z. II. Pam. Arch. 71, 1980, 93 – 224. A. Rybová: Zničený hrob bojovníka z 2. stol. n. l. v Mělicích u Přelouče. In: R. Sedláček/J. Sigl/S. Vencl (Ed.): Vita archaeologica. Sborník Víta Vokolka. Hradec Králové – Pardubice 2006, 239 – 421. V. Sakař: Roman Imports in Bohemia. Fontes Arch. Pragenses 14. Pragae 1970. V. Sakař: K archeologickým dokladům vztahů mezi římskou říší a obyvateli Čech v druhé polovině 2. stol. a v mladší době římské. Čas. Národ. Muz. 149, 1980, 1 – 9. V. Salač: Starší doba římská. In: Archeologie pravěkých Čech 8. Doba římská a stěhování národů. Praha 2008, 11 – 126. H. Schach-Dörges: Die Bodenfunde des 3. bis 6. Jahrhunderts nach Chr. zwischen unterer Elbe und Oder. Ofa-Bücher 23. Neumünster 1970. H. Schach-Dörges: Zusamemengespülte und vermengte Menschen. Suebische Kriegerbünde werden Sesshaft. In: K. Fuchs/M. Kempa/R. Redies (Ed.): Die Allamannen. Stutgart 1997, 79 – 102. V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ Schleiermacher 2000 Schmidt 1963 Schmidt/Bemmann 2008 Schulze 1990 Schulze 1994 Schuster 2001 Steuer 1979 Steuer 1992 Steuer 1994 Steuer 2009 Svoboda 1965 Szydłowski 1964 Šnajdr 1906 Tejral 1971 Tejral 1975 Tejral 1986 Tejral 1994 Tejral 1999a Tejral 1999b Tejral 2008 Varsik/Prohászka 2009 95 M. Schleiermacher: Römisches Pferdegeschirr aus den Kastellen Saalburg, Zugmantel und Feldberg. Saalburg-Jahrb. 50, 2000, 167 – 193. B. Schmidt: Das spätkaiserzeitlich-frühvölkerwanderungszeitliche Brandgräberfeld von Buzow, Kreis Brandenburg-Land. I. Veröf. Mus. Ur- u. Frühgesch. Potsdam 2, 1963, 68 – 88. B. Schmidt/J. Bemmann: Körperbestungen der jüngeren Römischen Kaiserzeit und der Völkerwanderungszeit Miteldeutschlands. Katalog. Veröfentl. Landesamtes Denkmalpl. Arch. Sachsen-Anhalt. Landesmuseum Vorgesch. 61. Halle – Saale 2008. E. Schulze: Zur Wafenbeigabe bei den germanischen Stämmen in der späten Kaiserzeit und der frühen Völkerwanderungszeit. Jahrb. Bodendenkmalpl. Mecklenburg 37, 1990, 19 – 36. E. Schulze: Halbkugelige germanische Schildbuckel der römischen Kaiserzeit. In: C. von Carnap-Bornheim (Ed.): Beiträge zu römischer und barbarischer Bewafnung in der ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten. Veröfentl. Vorgesch. Seminars Marburg Sonderband 8. Lublin – Marburg 1994, 357 – 367. J. Schuster: Zwischen Wilhelmsaue und Lampertheim. Bemerkungen zur Burgundenproblematik. Germania 79, 2001, 63 – 92. H. Steuer: Frühgeschichtliche Sozialstrukturen in Miteleuropa. Zur Analyse der Auswertungsmethoden des archäologischen Quellenmaterials. In: H. Jankuhn/R. Wenskus (Hrgs.): Geschichtswissenschfat und Archäologie. Sigmaringen 1979, 595 – 633. H. Steuer: Interpretationsmöglichkeiten archäologischer Quellen zum Gefolgschaftsproblem. In: Beiträge zum Verständnis der Germania des Tacitus: Bericht über die Kolloquien der Kommission für die Altertumskunde Nord- und Miteleuropas im Jahre 1986 und 1987. Götingen 1992, 203 – 257. H. Steuer: Archäologie und germanische Sozialgeschichte – Forschungstendenzen in den 1990er Jahren. In: K. Düwel (Hrsg.): Runische Schriftkultur in kontinental-skandinavischer und -angelsächsischer Wechselbeziehung: internationales Symposium in der Werner-Reimers-Stiftung vom 24. – 27. Juni 1992 in Bad Homburg. Berlin – New York 1994, 10 – 55. H. Steuer: Archäologie der Gefolgschaft. In: S. Burmeister (Hrsg.): 2000 Jahre Varusschlacht-Konlikt. Stutgart 2009, 309 – 419. B. Svoboda: Čechy v době stěhování národů. Praha 1965. J. Szydłowski: Cmentarzysko z okresu wpływów rzymskich w Choruli, pow. Krapkowice. Bibl. Arch. 17. Wrocław – Warszawa – Kraków 1964. L. Šnajdr: Nálezy u Přerova n. L. Pam. Arch. 21, 1906, 139 – 144. J. Tejral: Příspěvek k datování moravských hrobových nálezů ze sklonku starší doby římské a počátku mladší doby římské. Slov. Arch. 19, 1971, 27 – 93. J. Tejral: Die Probleme der späten römischen Kaiserzeit in Mähren. Stud. ČSAV v Brně 3. Praha 1975. J. Tejral: Importe. In: TIR 1986. Praha 1986, 103 – 109. J. Tejral: Römische und germanische Militärausrüstungen der antoninischen Periode im Licht norddanubischer Funde. In: C. von Carnap-Bornheim (Hrsg.): Beiträge zu römischer und barbarischer Bewafnung in den ersten vier nachchristlichen Jahrhunderten, Akten des 2. Internat. Koll. in Marburg a. d. Lahn, 20 bis 24 Februar 1994. Lublin – Marburg 1994, 27 – 60. J. Tejral: Die Völkerwanderungen des 2. und 3. Jhs. und ihr Niederschlag im archäologischen Befund des Miteldonauraumes. In: J. Tejral (Ed.): Das miteleuropäische Barbaricum und die Krise der römische Weltreiches im 3. Jahrhundert. Spisy AÚ AV ČR 12. Brno 1999, 137 – 213. J. Tejral: Die spätantiken militärischen Eliten beiderseits der norisch-pannonischen Grenze aus der Sicht der Grabfunde. In: T. Fischer/G. Precht/J. Tejral (Ed.): Germanen beiderseits des spätantiken Limes. Spisy AÚ AV ČR 14. Brno 1999, 217 – 292. J. Tejral: Ke zvláštnostem sídlištního vývoje v době římské na území severně od středního Dunaje. In: E. Droberjar/B. Komoróczy/D. Vachůtová (Ed.): Barbarská sídliště. Archeologie barbarů 2007. Spisy AÚ AV ČR 37. Brno 2008, 67 – 98. V. Varsik/P. Prohászka: Nové poznatky o osídlení Veľkého Žítného ostrova v době rímkej. In: M. Karwowski/E. Droberjar (Ed.): Archeologia barbarzyńców 2008: Powiazania i kontakty w świecie barbarzyńskim. Rzeszów 2009, 187 – 210. 96 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Werner 1955 Weski 1982 Wielowiejski 1981 Ząbkiewicz-Koszańska 1951 – 1952 Zápotocký 1969 Zeman 1961 Zieling 1989 Zouzal 1912 J. Werner: Pfeilspizen aus Silber und Bronze in germanischen Adelsgräbern der Kaiserzeit. Hist. Jahrb. 74, 1955, 38 – 43. T. Weski: Wafen in germanischen Gräbern der älteren römischen Kaiserzeit südlich der Ostsee. BAR Internat. Ser. 147. Oxford 1982. J. Wielowiejski (Ed.): Późny okres laténski i okres rzymski. Prehist. Ziem Polskich. 5. Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk 1981. A. Ząbkiewicz-Koszańska: Przyczynki do Poznani pradziejów wielkiej Łodzi i powiatu Łodzkiego. Przegląd Arch. 9, 296 – 308. M. Zápotocký: Materiály k osídlení Litoměřicka v době římské – I. Dolní Poohří. Arch. Rozhledy 21, 1969, 178 – 201. J. Zeman: Severní Morava v mladší době římské. Problémy osídlení ve světle rozboru pohřebiště z Kostelce na Hané. Praha 1961. N. Zieling: Studien zu germanischen Schilden der spätlatène- und der römische Kaiserzeit im freiem Germanien. BAR Internat. Ser. 505. Oxford 1989. Th. Zouzal: Nálezy v Čáslavkách u Jaroměře. Hradecký kraj 7/3, 1912, 101 – 103. Military equipment and accoutrements from the roman period in the eastern elbe river basin Warrior burials and their interpretation (as in 2013) Jan Jílek – Pavel Horník summary Find horizons Presence of weapons among grave goods and their explanation is one of the main topics of investigation not only of the Roman period. Chronological classiication of individual burials and inds follows from the text above. This fact allows us to suggest chronological horizons with higher proportions of weapons. These ind groups were distinguished exclusively on the basis of the material from Eastern Bohemia; in the future, however, it will be possible to make them more exact thanks to new indings. K. Godłowski (1992a, 27, ig. 6) was the irst to determine horizons for warrior burials in the territory of former czechoslovakia. he concentrated mainly on the middle, younger and later roman period. he distinguished 4 horizons in total, the oldest one starting in stage B2 and the youngest corresponding with the beginnings of the Great Migration period – phase C3/D1. With regard to the occurrence of older complexes known mainly from Ohnišťany, this classiication by K. Godłowski will have to be reviewed or completed with the oldest group of inds. Now, we will atempt to do a quantitative evaluation of weapons’ representation in individual chronological horizons (Fig. 14: C). Currently, funeral artifacts and related occurrence of weapons are absent in the group of interest at the very beginning of the Roman period (stage A; Jílek et al. 2015; Mangel/Danielisová/Jílek 2013, 123). The irst horizon of occurrence of weapons in Eastern Bohemia corresponds with stage B1 (10/5 BC – 100 AD), where we can date inds from burials 7 and 9 in Ohnišťany (Černý 2011, 66, 84, tab. 1, ig. 5: 2; 6:1; Píč 1905, tab. XLIX: 11; Preidel 1930, 234, ig. 266). A sword-spear combination is documented at the burial ground (burial 7) as well as spears without other militaria (burial 9). A more speciic chronological classiication is not possible now with regard to the absence of artifacts allowing more precise dating. The second horizon must be connected with a rather wider time period beginning with phase B2b (150/160 – 170/180) according to M. Olędzki (2007, 710) and ending with phase C1a (200/210 – 240/250). Such a long time interval is caused by the absence of chronologically sensitive components in most complexes. The horizon is represented by inds from Mělice, Nepolisy, Plotiště n. L. (burials 180, 181, 186, 189, 1212, 1300, 1312) and Sendražice. With some degree of uncertainty with regard to ind situations, weapons from Čáslavky, Malinné and Správčice belong in this horizon as well. This time period corresponds with horizons 2 and 3 of K. Godłowski. As for combinations of weapons, all the above deined combinations, with the exception of arrowheads, are represented in this period. V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 97 The third horizon is set in the period between the end of phase C1b (240/250 – 270) and stage C2 (270 – 330). As far as the weapons’ representation is concerned, it is interesting that only arrowheads occur in the burial complexes, as documented by inds from Plotiště n. L. (burials 390a, 639). the fourth horizon continuously follows from this phase. It comprises complexes classiied from the late Roman period to the beginning of the Great Migration period, i. e. from stage C3 (330 – 360/370) to stage D1 (360/370 – 410). A burial from Lovčice and burial 1400/III from Plotiště n. L. belong to this horizon. Arrowheads are typical for both burials. This time sequence is partly identical with horizon 4 of K. Godłowski. on the importance of weapons and military equipment in burial To be able to deal in detail with burials containing weapons, we must think of the meaning of grave goods irst. What do they tell us about the then reality? H. Steurer (1979, 599, 601) shed new light on this ield of investigation. in his opinion, the picture provided by grave goods, burial design, etc. is indirect, i. e. it does not illustrate the society as such, it primarily illustrates the burial rite relecting the ideas of the then societies of themselves. Thus, we actually obtain an indirect relection of the then society rather than a precise picture of the society’s structure. The selection of grave goods giving evidence of burial rites and customs and religiosity points to this fact (Lagerlöf 1991, 131, ig. 2; Ravn 2003, 56, 132). Religiosity and forms of rituals are part of the live culture but we cannot say how much these ritual ideas correspond with the then reality – mainly because of the lack of relevant sources. this limitation cannot be avoided in investigation of barbarian societies in the Roman period. A litle beter source base is available in the late phase of the Great Migration period and the beginning of the early Middle Ages. Besides archaeological inds, such as writen sources from barbarians themselves, we also have iconographic sources from this period (Steuer 1992, 208, 210, 211, ig. 1). They give us more support for interpretation than the poor source base of the Roman period. The authors of this article are fully aware of those methodical diiculties; nevertheless, they will not be able to avoid interpretation of such inds in their further work. Let’s pay atention to individual problems now. The question of the role of weapons in burials is the key one. Is their occurrence or absence related to the then social development and historical events? In the following text, we will try to summarize the current opinions and interprete the burial complexes from Eastern Bohemia. Considerable problems are connected with interpretation of this group of burials. First of all, at Eastern Bohemian burial grounds, burials with weapons are a minority compared to burials without weapons. their occurrence is often limited to individual parts of the Roman period and also to individual cultural spheres – regions (more in Steuer 1992, 225). It is thus very diicult and methodically problematic to apply considerations of social (legal) stratiication of the barbarian society on these burials. On the basis of H. Steuer (1994, 17 – 19), it seems uncertain to create clearly distinguished social strata by funeral artifacts as we have only scarce information from writen sources. The lack of usable writen notes about individual stages of the Roman period is also a serious diiculty. Such complications are often solved by application of later literary texts or documents related to geogaphically distant areas. Such constructs then must be seen as free interpretation frameworks (Weski 1982, 185, 186). In burials with weapons from the elbe-germanic sphere, where we would like to see free warriors, we come across their low number, which limits our interpretation options (Steuer 1992, 238, 257; 2009, 317). This, however, does not agree with the idea of P. Heather (2002, 83 – 85, 96, 98; 2009, 65 – 72), who – on the examples of the late Roman development of goths and alamans – points to the importance of the social stratus of the free who represented a considerable politically and militarily active group. thus, it seems that this important part of the barbarian population cannot be simply identiied with the non-numerous warrior burials. The weapons in the burials could have symbolically emphasized the warrior aspect in a fraction of the roman period’s male population (Steier 1992, 19; 2009, 317). The grave goods, among which we can recognize weapons as well as roman products, parts of drinking vessels, horns and artifacts related to horse-riding, could – in case of intense occurrence in one area – suggest existence of centres of power where a troop usually dwelled and mostly buried its members (Steuer 1992, 238). Here, the emphasis is put on the more unique burials with swords which could have been imported from the Roman Empire. In the ElbeGermanic environment, they often occur with other artifacts considered rare by archaeology. Within the studied area, burial 180 from Plotiště n. L. (Table 10) meets these criteria. The complexes with shields are not marginal either (Weski 1982, 179, 197, 198, 200, ig. 22). However, this generalization cannot be considered universal, as well supported by the analysis done by E. Krekovič (2007, 96) in southwestern Slovakia, where from three burial grounds (Abrahám, Sládkovičovo, Kostolná pri Dunaji), only the partly investigated burial ground in Kostolná pri Dunaji corresponds with the model of h. steuer. The custom of equipping cremation burials with goods begins to disappear in the period after the Marcomannic wars. From this aspect, burials from Plotiště n. L. (burials 192, 620, 680, 772, 764, 1170) are interesting (Rybová 1979; 1980). In these burials, several or individual military belt itings or harness straps or iting from a sword scabbard were found. this phenomenon probably suggests a pars pro toto burial custom when only individual parts representing the garniture as a whole were deposited in burials. this historical feature can also be explained by the overall transformation of burial rites in the course of the 3rd century, when the number of grave goods in cremation burials is slowly decreasing. This phenomenon is known from e. g. Jutland (Ravn 2003, 27, 28), where it is 98 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík explained by the lack of interest of the local populations to document their ailiation to a social group of warriors by means of grave goods. thus, we can suppose that this social entity used other ways of self-presentation. T. Kolník (1961, 244; 1975, 356) interpretes the above mentioned phenomenon as a document of rationalization of the burial rite. Atention of the Germanic populations should have been focused on the burial rite itself rather than the grave goods. thus, it is certain that since the younger roman period, weapons and military parts of straps and belts have even more symbolical character; we rarely come across a complet military equipment and accoutrement of a warrior among grave goods (Bemmann 2007, 272). Burial inds only rarely enable reconstruction of equipment. Poor burials thus stand in contrast with selected skeleton burials whose goods provided more artifacts – as for militaria, we can mention bronze “weapons” with symbolical meaning. arrowheads are known from cremation burials as well, especially silver arrowheads which are a clear sign of a higher social status (Becker 2010). the relation of weapons to the age of the buried individual can also be related to the burial rites. H. Steuer (1992, 238), who summarized the previous results of mostly German investgation of the Elbe-Germanic sphere’s burial grounds, had found out that spearheads and shields occur rather with younger individuals, while swords and spurs occurred with older ones. If we apply this procedure on inds from Eastern Bohemia (Table 11), which are at least roughly anthropologically determined (Chochol 1980; Jílek/Kopřivová/Horník, in print; Rybová 1979), unfortunately, with regard to the number and condition of bone material, we do not come to any signiicant results. considerable irregularities which make the summaries of h. steuer relative to some extent follow from the above mentioned plate, which summarizes not very numerous complexes from the eastern elbe river basin. the diferences can be caused by the low number of evaluated burials and probably also by regional diferences. The occurence of arrowheads in burials of younger individuals can be considered a unifying feature; it is conirmed also from the burial ground in Opočno in northwestern Bohemia (Pleinerová 1995) and other territories of european Barbaricum (Mohnike 2008, 79; Okulicz-Kozaryn 1965a, 169). The occurence of sword scabbards in female burials 620 and 680 is diicult to interprete. First of all, we must say that they come from cremation burials which makes the anthropological determination much more complicated. I. Kvetánová (2010, tab. 1) was the last to deal with female burials with weapons. She evaluated inds from the territory of today’s Slovakia, where she had identiied 5 examples. She also pointed to the rarity of this phenomenon and to the diiculties with anthropological determination of cremated remains. Such study for the territories of Bohemia and Moravia is still absent. With regard to the presence of only fragments of scabbard itings – not weapons, we can only speculate about their symbolical meaning. The presence of only fragments of itings itself again shows the selective character of the burial rites. Another aspect related to the burials with weapons is their concentration within the burial ground (Krekovič 2007, 93). Among the sites in Eastern Bohemia, this phonomenon can be observed only in Plotiště n. L., where A. Rybová (1980, 192, ig. 16) determined a concentration of burials from phase I in the northwestern part of the burial ground. H. Steuer (1992, 238) considered this feature of the burial rites documents of gender diferences – exclusivity or documents of the weakened relation to the surrounding territory (setlement catchment area). Militaria as the evindence of intercultural contacts only some of the above mentioned artifacts allow us to consider interactions between individual cultures and cultural spheres. it is always necessary to review the conclusions after some time, or – as pointed by J. Schuster (2001), new discoveries and revision of old inds bring new interpretations often leading to refusal of older approaches. Within this article, we cannot neglect the monuments which obtained their inter-regional character in central European barbaricum in stage B2/C1 and phase C1, although their origin is searched mainly in the area of the Przeworsk culture (Jílek 2009, 271, 272). They include a cremation burial of a warrior in Nepolisy (Koudelka 1904 – 1905, 137 – 140) equipped with numerous artifacts (a shield iting, a buckle) which were popular in this cultural environment. Similarly to the weapons and equipment of the warrior from Nepolisy, we can evaluate the iron spur from the collection from disturbed burials/group of weapons in Sendražice (Rybová 1972, 518, 519, ig. 2: 5). The decorated spearheads from Malinné (Jílek/Musil 2014) and Správčice (Fig. 5: 1 – 3; 8; 13: 8), which are imports from the environment of the Przeworsk culture, stand in contrast to the above mentioned examples. unfortunately, their ind situations do not allow any wider interpretation. With regard to the number of militaria of the Przeworsk culture in Bohemia, we cannot – unlike in Eastern Slovakia (exact dating of inds Godłowski 1994b, 72 – 74; LamiováSchmiedlová 1992) – speak of migration shifts. Nevertheless, we can also consider iniltration of smaller groups of people who mediated individual elements of the Przeworsk culture in the suebian environment. a certain extent of trade activities cannot be excluded either, although we have learned only a litle about their character so far. The shield boss of Zieling S4 (Zieling 1989) type from Sendražice (Fig 12: 3) seems exotic as it does not belong to frequent types in Bohemia or the central Danube river basin. On the contrary, they are more frequent in Scandinavia. Thus, we cannot exclude their foreign origin (Horník 2011, 53 – 59; 2015). this fact can be in relation with the moves of barbarian tribes in the times of the Marcomannic wars. In this key stage of the Roman period, the intensity of occurrence of foreign northeastern elements in the elbe-germanic environment is higher. The ties to the Roman area along the Danube get also stronger. These tendencies are relected in the occurrence of Roman products in barbarian burials as well as at setlements. The largest number of Roman imports (Jílek 2013) came to Eastern Bohemia in the late Antonian and Severian period – phase IV of the Roman produce’s inlux V ÝZ BROJ A V ÝS T ROJ Z D O BY ŘÍM SK É V E V ÝC HO DN ÍM P OL A BÍ 99 (160 – 240/250 AD; Musil 2002; 2008). This fact is deinitely inluenced also by the richness of the inds’ fund (Plotiště n. L., Sendražice, Mikulovice u Pardubic and others). Presence of Roman produce in warrior burials (Nepolisy, Plotiště n. L. burial 180) is also an important phenomenon, just like the presence of military-harness itings and bone elements of straps in selected burials in Plotiště n. L. (burials 192, 620, 1170; Fig. 4: 1 – 3, 5; 13: 1 – 3) and at setlements in Dřenice and Únětická Lhota and many others (Fig. 4: 4, 6; 13: 4, 5). The bone elements of straps occur unchanged also in the 3rd century. During the Marcomannic war or shortly after their end, the iting in shape of two peltas known from the younger burial 754 from Plotiště nad Labem was made (Fig. 4: 7; 13: 7; Rybová 1980, 171; Tejral 1994, 53). We can similarly consider the disc-shaped iting of a balteus from burial 772 in Plotiště n. L. (Fig. 4: 8; 13: 6; Rybová 1979, 371, ig. 37: 2), which, however, could have been made in the irst half of the 3rd century. all the above mentioned artifacts which can be connected with military environment show us the interactions between barbarian populations and the Roman military world. We can interprete them as documents of use of Roman military elements in the barbarian equipment. It cannot be decided, however, whether they are documents of presence of barbarian warriors in roman supporting troops or just evidence of existence of a “black market”. Presence of small itings at setlements is interesting. We know about them mostly thanks to the detector prospection led by experts. it is obvious that roman metal elements of straps and belts were popular with the local population, just like in other areas of Magna Germania. The question whether they got to barbaricum individually or whether barbarians prefered completed belt garnitures and harnesses, remains unanswered. Another question which can be in contrast with the previous hypothesis is use of this group of artifacts as a source of high quality bronze. This speculation could be best conirmed by partly melted fragments of itings which are still absent in Eastern Bohemia. From the cultural and social aspects, the fact that the events of the Marcomannic wars left such a remarkable trace in the local material culture is interesting. This is not a unique phenomenon, we know a similar one from other reference sites of the central European barbaricum (Kaczanowski 1992a, 182; Musil 1994; 2008, 110), although the density of the militaria’s occurrence is largely inluenced by burial rites of individual cultures (Kaczanowski 1992b, 72, 73). in the following development of the younger and late roman period, we can observe poorer grave goods in cremation burials. This limits the source base rather considerably. The inds of silver arrowheads from a skeleton burial in Lovčice (Jílek/Kopřivová/Horník, in print) show cultural ailiation to similar funeral artifacts from the Elbe-Germanic sphere. Examples known from the environment of the Wielbark culture’s late development (Kitki, Brulino Koski) could suggest some similarities in customs and burial rites in the environment of the young and late Roman barbarian society. With regard to the current condition of inds, we cannot exclude the possibility that depositing arrowheads made of bronze in graves spread to the environment of the late Wielbark culture from the elbe-germanic cultural sphere. Supplement The text above presents the inds which were at the authors’ disposal until 2013. While the text was being prepared for publication, two new burial grounds where militaria occurred were discovered in the territory of Eastern Bohemia. In Hradec Králové, Slezské předměstí, a burial ground from the older and younger Roman period has been investigated. A spearhead was present in burial no. 154 (Horník/Bláha 2015, 35). Two deformed ibulae with loops date the burial in stage B1b (Horník 2016; Horník, in press). similarly, a cremation burial with a spearhead from the older Roman period was uncovered in Kunětice, Pardubice region (Jílek 2015). similar situation can be seen in the region of Hradec Králove. New archaeological situations and inds are now being processed by the authors. Fig. 1. Eastern Bohemia – inds of weapons and accoutrement. 1 – Dřenice (Chrudim district); 2 – Cerekvice nad Loučnou (Svitavy district); 3 – Čáslavky (Náchod district); 4 – Janovice (Hradec Králové distict); 5 – Lovčice (Hradec Králové district); 6 – Malinné (Chrudim district); 7 – Mělice (Pardubice district); 8 – Nepolisy (Hradec Králové district); 9 – Ohnišťany (Hradec Králové district); 10 – Plotiště nad Labem (Hradec Králové district); 11 – Sendražice (Hradec Králové district); 12 – Správčice; 13 – Uhřetická Lhota (Pardubice district). Created P. Burgert and P. Horník. Fig. 2. Swords and catch plates. 1 – Čáslavky; 2 – Ohnišťany (burial 7); 3 – Sendražice; 4 – Plotiště nad Labem (burial 180); 5 – Plotiště nad Labem (burial 680); 6 – Sendražice; 7 – Plotiště nad Labem (burial 620). Illustrations 1 – J. Jílek; 2 – 7 – after Černý 2011; Rybová 1972; 1979; 1980, compiled P. Horník. Fig. 3. Sword. 1 – 3 – Plotiště nad Labem (burial 180). 1 – detail of the sword tip. Photo M. Pacák, compiled P. Horník. Fig. 4. Parts of straps (1 – 9) and spears (10 – 12). 1, 2 – Plotiště nad Labem (burial 192); 3 – Plotiště nad Labem (burial 620); 4 – Dřenice; 5 – Plotiště nad Labem (burial 1170); 6 – Uhřetická Lhota; 7 – Plotiště nad Labem (burial 764); 8 – Plotiště nad Labem (burial 772); 9 – Ohnišťany (disturbed burial); 10 – Ohnišťany (burial 9); 11 – Ohnišťany (burial 7); 12 – Ohnišťany (disturbed burial). Illustrations 1 – 3, 5, 7 – 12 – after Černý 2011; Píč 1905; Rybová 1979; 4, 6 – Illustrations R. Brzicová. Fig. 5. Spearheads. 1, 2 – Malinné; 3 – Správčice; 4 – Mělice; 5 – 8 – Sendražice. Illustrations 1, 2 – after Jílek/Musil 2014; 3 – 8 – after Pleiner/Rybová 1978; Rybová 1972; 2006. 100 ja n j Íle k – Pav el hor n Ík Fig. 6. Spearheads. 1 – Plotiště nad Labem (burial 181); 2 – Plotiště nad Labem (disturbed burial); 3. Nepolisy, 4. Plotiště nad Labem (burial 180), 5. Plotiště nad Laben (burial 1312), 6. Plotiště nad Labem (burial 1212), 7. Plotiště nad nad Labem (burial 1300), 8. Plotiště nad Labem (disturbed burial; podle Rybová 1979; Jílek 2009). Fig. 7. Spearheads and javelin heads. 1 – Plotiště nad Labem (burial 180); 2 – Plotiště nad Labem (burial 181); 3 – Plotiště nad Labem (burial 1300); 4 – Plotiště nad Labem (disturbed burial); 5 – Plotiště nad Labem (burial 1212). Photo M. Pacák, compiled P. Horník. Fig. 8. Spearheads with chased decoration. Malinné, Chrudim district. Photodocumentation of decoration’s details. 1, 2 – spearhead, inv. no. 11699; 3, 4 – spearhead, inv. no. 11700 (4 – 10 x magniied). Photo after Jílek/Musil 2014. Fig. 9. Arrowheads and axes. 1, 2 – Lovčice; 3, 4 – Plotiště nad Labem (burial 639); 5, 6 – Plotiště nad Labem (burial 390a); 7 – Plotiště nad Labem (burial 1400/III); 8 – Plotiště nad Labem (burial 1212); 9 – Plotiště nad Labem (burial 186). Illustrations 1, 2 – M. Pleska; 3 – 9 – after Rybová 1979. Fig. 10. Arrowheads. 1, 2 – Lovčice; 3, 4 – Plotiště nad Labem (burial 639); 5, 6 – Plotiště nad Labem (burial 390a); 7a, 7b – Plotiště nad Labem (burial 1400/III). Photo M. Pacák, compiled P. Horník. Fig. 11. Shield itings. 1 – Plotiště nad Labem (hrob 189); 2, 3 – Nepolisy; 4 – „Bílá Hora-Hlinsko“. Illustrations 1 – 3 – M. Pleska; 4 – after Horník/Jílek 2010. Fig. 12. Shield itings. 1 – 5 – Sendražice. Illustrations M. Pleska. Fig. 13. Bone parts of straps and bronze itings; a spearhead. 1, 2 – bone parts of straps, Plotiště nad Labem (burial 192); 3 – bone part of straps, Plotiště nad Labem (burial 620); 4 – Dřenice; 5 – Uhřetická Lhota; 6 – Plotiště nad Labem (burial 722); 7 – Plotiště nad Labem (burial 764); 8 – Správčice. Photo M. Pacák and L. Vojtěchovský, compiled P. Horník. Fig. 14. Quantitative evaluation of militaria in Eastern Bohemia. A – The total number of militaria in Eastern Bohemia; B – Representation of typologically classiiable spearheads and javelin heads; C – Number of inds in individual chronological horizons. Created P. Horník. Table 1. Outline of swords from Eastern Bohemia. Table 2. Outline of scabbard itings and baltei from Eastern Bohemia. Table 3. Representation of spear leaves in Eastern Bohemia. Table 4. Representation of arrow types in Eastern Bohemia. Table 5. Outline of shield bosses in Eastern Bohemia. Table 6. Outline of shield grip itings in Eastern Bohemia. Table 7. Outline of bone parts of straps and bronze itings from Eastern Bohemia. Table 8. Combinations of weapons in Eastern Bohemia. Table 9. Dating of selected complexes and inds. Table 10. Burials with militaria from Eastern Bohemia. Table 11. Burials with weapons itings and parts of straps from Eastern Bohemia. Translated by Viera Tejbusová PhDr. Jan Jílek, Ph.D. Archeologické oddělení Východočeské muzeum v Pardubicích Zámek 2 CZ – 530 02 Pardubice mitridates@post.cz a Ústav historických věd Fakulta ilozoická univerzita Pardubice Studentská 84 CZ – 532 10 Pardubice Mgr. Pavel Horník Archeologické pracoviště Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465 CZ – 500 01 Hradec Králové p. hornik@muzeumhk.cz Št u di j n é z v e st i a rc h eolo gic k ého ústav u sav 62, 2017 207 Sk r at k y Ča SopiSov a p e r iodík Skratky časopisov, periodík a edícií sú uvádzané podľa pravidiel skracovania v slovenskom jazyku a v zmysle Pokynov na úpravu rukopisov (Archeologický ústav SAV. Nitra 1999), resp. podľa Abkürzungsverzeichnis für Zeitschriften. Ausgabe 1993 (Ber. RGK 73, 1992, 477 – 540). Aarb. Nordisk Oldkde. Hist. = Aarbøger for Nordisk Oldkyndighed og Historie. København Acta Ant. = Acta Antiqua. Acta Universitatis Szegedinensis. Szeged Acta Arch. Carpathica = Acta Archaeologica Carpathica. Kraków Acta Clas. Univ. Scient. Debreceniensis = Acta Classica Universitatis Scientiarum Debreceniensis. Debrecen Acta Hist. Neosoliensia = Acta Historica Neosoliensia. Ročenka Katedry histórie Fakulty humanitných vied Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici Acta Mineral. Petrograph. = Acta Mineralogica-Petrographica. Szeged Acta Mus. Napocensis = Acta Musei Napocensis. Publicaţia Muzeului Naţional de Istorie a Transilvaniei. Cluj-Napoca Acta Terr. Septem. = Acta Terrae Septemcastrensis. Sibiu Alt-Thüringen = Alt-Thüringen. Jahresschrift des Museums für Ur- und Frühgeschichte Thüringens Am. Journal Arch. = The American Journal of Archaeology. Princeton (New York) Ant. Journal = Antiquaries Journal. London Anthropologie (Brno) = Anthropologie. Moravské Muzeum v Brně. Ústav Anthropos. Brno Anthropozoikum = Anthropozoikum. Praha Arbeits- u. Forschber. Sächs. Bodendenkmalpl. = Arbeits- und Forschungsberichte zur Sächsischen Bodendenkmalplege. Berlin – Dresden – Leipzig Arh. Vestnik = Arheološki Vestnik. Acta Archaeologica. Ljubljana Arch. Austriaca = Archaeologia Austriaca. Beiträge zur Paläoanthropologie, Ur- und Frühgeschichte Österreichs. Wien Arch. Baltica = Archaeologia Baltica. Łódź Arch. Cambrensis = Archaeologia Cambrensis. Cambrian Archaeological Association. London Arch. Etnogr. = Archeologia, Etnograia. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza w Poznaniu. Poznań Arch. Hist. = Archaeologia Historica. Brno Arch. Jahr Bayern = Das Archäologische Jahr in Bayern. Stutgart Arch. Korrbl. = Archäologisches Korrespondenzblat. Urgeschichte, Römerzeit, Frühmitelalter. Mainz am Rhein Arch. Műhely = Archeometriai Műhely. Elektronikus folyóirat. htp://www.ace.hu/am/ Arch. Polona = Archaeologia Polona. Warszawa – Wrocław Arch. Polski = Archeologia Polski. Warszawa – Wrocław Arch. Rozhledy = Archeologické rozhledy. Praha Arch. Střední Čechy = Archeologie ve středních Čechách. Praha Arch. Vých. Čech = Archeologie východních Čech. Hradec Králové Arch. Żywa = Archeologia Żywa. Wrocław Archeologia (Warszawa) = Archeologia. Rocznik Instytutu Historii Kultury Materialnej Polskiej Akademii Nauk. Warszawa AVANS = AVANS. Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v roku. Nitra Årbok = Universitetets Oldsaksamling Årbok. Oslo Beitr. Mitelalterarch. Österreich = Beiträge zur Mitelalterarchäologie in Österreich. Wien Ber. RGK = Bericht der Römisch-Germanischen Kommission. Frankfurt am Main Ber. ROB = Berichten van de Rijksdienst voor het Oudheidkundig Bodemonderzoek. Gravenhage (rôzne miesta vydania) Berliner Jahrb. Vor- u. Frühgesch. = Berliner Jahrbuch für Vor- und Frühgeschichte. Berlin Boll. Com. Arch. = Bolletino Comunale di Archeologia. Roma Bonner Jahrb. = Bonner Jahrbücher des Rheinischen Landesmuseums in Bonn und des Rheinischen Amtes für Bodendenkmalplege im Landschaftsverband Rheinland und des Vereins von Altertumsfreunden im Rheinlande. Bonn Castr. Bene Egyesület Fol. = A Castrum Bene Egyesület folyóirata. Budapest Čas. Aragonit = Časopis Aragonit. Liptovský Mikuláš Čas. Moravského Mus. Brno = Časopis Moravského Musea v Brně. Brno Čas. Národ. Muz. = Časopis Národního muzea. Praha Dacia (N. S.) = Dacia (Nouvelle Série). Revue d´Archéologie et d´Histoire Ancienne Eurasia Ant. = Eurasia Antiqua. Zeitschrift für Archäologie Eurasiens. Mainz am Rhein Folia Arch. = Folia Archaeologica. Annales Musei Nationalis Hungarici. Budapest Fundber. Österreich = Fundberichte aus Österreich. Horn Folia Quaternaria = Folia Quaternaria. Kraków Gallia = Gallia. Paris Gemer-Malohont = Zborník Gemersko-malohontského múzea v Rimavskej Sobote. Rimavská Sobota Geochronometria = Geochronometria. Jouranls on Methods and Applications of Absolute Chronology. Gliwice Germania = Germania. Anzeiger der Römisch-Germanischen Kommission des Deutschen Archäologischen Instituts. Frankfurt am Main Gesch. Obermain = Geschichte am Obermain. Lichtenfels Greece and Rome = Greece and Rome. Cambridge Hamburger Beitr. Arch. = Hamburger Beiträge zur Archäologie. Hamburg Hermes = Hermes. Zeitschrift für Klassische Philologie. Stutgart Historia (Stutgart) = Historia. Stutgart Hist. Carpatica = Historica Carpatica. Zborník Východoslovenského múzea v Košiciach. Košice Hist. Jahrb. = Historisches Jahrbuch. Im Auftrage der Görres-Gesellschaft. Freiburg im Breisgau Hradecký kraj = Hradecký kraj. Hradec Králové 208 Št u di j n é z v e st i a rc h eolo gic k ého ústav u sav 62, 2017 Jahrb. Bodendenkmalpl. Mecklenburg = Jahrbuch der Bodendenkmlaplege in Mecklenburg. Schwerin Jahrb. DAI = Jahrbuch des Deutschen Archäologischen Instituts Jahrb. RGZM = Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralmuseums Mainz. Mainz am Rhein Jahresber. Augst u. Kaiseraugst = Jahresbericht aus Augst und Kaiseraugst Jahresschr. Miteldt. Vorgesch. = Jahresschrift für Miteldeutsche Vorgeschichte. Halle/Saale – Berlin Journal Rom. Milit. Equip. Stud. = Journal of Roman Military Equipment Studies. Armatura Press. Oxford – Chirnside Journal Warburg and Courtauld Inst. = Journal of the Warburg and Courtauld Institutes. London Kölner Jahrb. Vor- u. Frühgesch. = Kölner Jahrbuch für Vor- und Frühgeschichte Mainzer Arch. Zeitschr. = Mainzer Archäologische Zeitschrift. Mainz Mainzer Zeitsch. = Mainzer Zeitschrift. Mitelrheinisches Jahrbuch für Archäologie, Kunst und Geschichte. Mainz am Rhein Mannus = Mannus. Deutsche Zeitschrift für Vor- und Frühgeschichte. Leipzig Mat. Arch. = Materiały Archeologiczne. Kraków Mat. Starożytne i Wczesnośred. = Materiały Starożytne i Wczesnośredniowieczne. Warszawa Mél. D’arch. D’hist. = Mélanges d’archéologie et d’histoire. Roma Mineral. Slovaca = Mineralia Slovaca. Bratislava Mit. Anthr. Ges. Wien = Miteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien. Wien Mit. DAI = Miteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Mit. Hist. Ver. Pfalz = Miteilungen des Historischen Vereins der Pfalz. Speyer Mit. Prähist. Komm. Österr. Akad. = Miteilungen der Prähistorischen Kommission der Österreichischen Akademie der Wissenschaften in Wien. Wien Musaica = Zborník Filozoickej fakulty Univerzity Komenského. Musaica. Bratislava Nachrbl. Dt. Vorzeit = Nachrichtenblat für Deutsche Vorzeit. Leipzig Neue Heidelberger Jahrb. = Neue Heidelberger Jahrbücher. Heidelberg. Neue Jahrb. Klass. Altertum = Neue Jahrbücher für das klassische Altertum, Geschichte und deutsche Literatur und für Pädagogik. Leipzig – Berlin Łódzkie Spraw. Arch. = Łódzkie Sprawozdania Archeologiczne. Łódź Nové Obzory = Nové obzory. Spoločenskovedný zborník východného Slovenska. Košice Nyíregyházi Jósa András Múz. Évk. = A Nyíregyházi Jósa András Múzeum Évkönyve. Budapest Ofa = Ofa. Berichte und Miteilungen zur Urgeschichte, Frühgeschichte und Mitelalterarchäologie. Kiel – Neumünster Opolski Rocznik Muz. = Opolski Rocznik Muzealny. Opole Ostbair. Grenzmarken = Ostbairische Grenzmarken. Passauer Jahrbuch für Geschichte, Kunst und Volkskunde Ősrég. Levelek = Ősrégészeti levelek. Régészeti magazin. Budapest Pam. Arch. = Památky archeologické. Praha Pam. a Múz. = Pamiatky a múzeá. Revue pre kultúrne dedičstvo. Bratislava Praehist. Var. Arch. = Praehistorica. Varia archaeologica. Praha Prace i Mat. Muz. Łódź. Ser. Arch. = Prace i Materiały Muzeum Archeologicznego i Etnograicznego w Łodzi. Seria Archeologiczna. Łódź Pravěk (N. Ř.) = Pravěk. Nová řada. Časopis moravských a slezských archeologů. Brno Przegląd Arch. = Przegląd Archeologiczny. Wrocław Přehled Výzkumů = Přehled Výzkumů Archeologického ústavu ČSAV v Brně. Brno Rech. Arch. = Recherches Archéologiques. Archaeological Investigations – Archeologičeskie issledovanija. Paris Rhein. Mus. Phil. = Rheinisches Museum für Philologie. Köln Rocznik Białostocki = Rocznik Białostocki. Białystok Rocznik Olsztyński = Rocznik Olsztyński. Olsztyn Saalburg-Jahrb. = Saalburg-Jahrbuch. Bericht des Saalburgmuseums. Bad Homburg – Berlin Sbor. MSS = Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti. Martin Sbor. Prací Fil. Fak. Brno Arch. = Sborník prací Filosoické fakulty Brněnské university, řada archeologická. Brno Silesia Ant. = Silesia Antiqua. Wrocław Sizungber. Altges. Prussia = Sizungberichte der Altertumsgesellschaft Prussia. Königsberg Siz. Kön. Preuss. Akademie Wissenschaften Berlin = Sizungsberichte der Königlich Preussischen Akademie der Wissenschaften zu Berlin. Berlin Slov. Arch. = Slovenská archeológia. Časopis Archeologického ústavu Slovenskej akadémie vied v Nitre. Nitra Slov. Kras = Slovenský kras. Zborník Slovenského múzea ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovskom Mikuláši. Liptovský Mikuláš Slov. Num. = Slovenská numizmatika. Nitra Spraw. Arch. = Sprawozdania Archeologiczne. Kraków Stud. Arch. Slovaca Mediaev. = Studia archaeologica Slovaca mediaevalia. Bratislava – Nitra Stud. Clas. Orient. = Studi Classici e Orientali. Pisa Stud. Hercynia = Studia Hercynia. Praha Sudeta = Sudeta. Zeitschrift zur Vor- und Frühgeschichte. Bodenbach – Reichenberg – Praha – Leipzig Śląskie Spraw. Arch. = Śląskie Sprawozdania Archeologiczne. Wrocław Światowit = Światowit. Rocznik Instytutu Archeologii Uniwersytetu Warszawskiego. Warszawa Štud. Zvesti AÚ SAV = Študijné zvesti Archeologického ústavu Slovenskej akadémie vied. Nitra Veröf. Brandenburg. Landesarch. = Veröfentlichungen zur brandenburgischen Landesarchäologie. Wünsdorf Veröf. Mus. Ur- u. Frühgesch. Potsdam = Verröfentlichungen des Museums für Ur- und Frühgeschichte Potsdam. Berlin Vlast. Čas. = Vlastivedný časopis. Revue kultúrneho dedičstva Slovenska. Bratislava Vlast. Štúd. Gemera = Vlastivedné štúdie Gemera. Martin Vsl. Pravek = Východoslovenský pravek. Nitra – Košice Wiadomości Arch. = Wiadomości Archeologiczne. Organ Muzealnictwa i Konserwatorstwa Archeologicznego. Warszawa Zbor. FF UK. Musaica = Zborník Filozoickej fakulty Univerzity Komenského. Musaica. Bratislava Zbor. SNM. Arch. = Zborník Slovenského národného múzea. Archeológia. Bratislava Zbor. SNM. Hist. = Zborník Slovenského národného múzea. História. Bratislava Zprávy Čsl. Spol. Arch. = Zprávy Československé společnosti archeologické při ČSAV. Praha